Profesor Jiří Novák.

I nevelká země v srdci Evropy má své výjimečné osobnosti světového renomé. Kromě předních vědců a sportovců z Česka pochází také mnoho skvělých hudebníků. Jedním z nich byl houslista Jiří Novák. V letošním Roce české hudby si připomeneme 100. výročí jeho narození. 

Při návštěvách koncertů si nelze nevšimnout, že nejpočetnějším nástrojem v obsazení orchestru je skupina houslí. Tradice umění hry na tento náročný nástroj směřuje staletí nazpět, ještě daleko před dobu, kdy Čechy byly označovány Konzervatoří Evropy. 

Housle se vždy těšily velké oblibě při domácím muzicírování. Ne nadarmo se tradovalo „co Čech, to muzikant“. A těch, kteří dosáhli světového uznání, je také celá řada. Vzpomeňme alespoň některé z nich: Josef Slavík, František Ondříček, Jan Kubelík, Jaroslav Kocian nebo Josef Suk. 

Významná je ve světě i česká pedagogická houslová škola, jejímž čelným představitelem je Otakar Ševčík. V minulém století na něj nejúspěšněji navázali Jindřich Feld, Jaroslav Pekelský a Josef Micka. Poslední jmenovaný stál u zrodu několika komorních souborů: Smetanova, Panochova a Talichova kvarteta. A právě Smetanovo kvarteto bylo celých dvaačtyřicet roků spojeno s Jiřím Novákem. Od narození dlouholetého primária tohoto souboru letos 5. září uplyne 100 let. Český spolek pro komorní hudbu jeho odkaz oživí koncertem, který proběhne 23. listopadu ve Dvořákově síni Rudolfina. 

Prvním učitelem Jiřího Nováka byl ředitel školy ve Vysokém Mýtě. V nedalekém Horním Jelení se Novák 5. září 1924 narodil. Když v červnu 1929 poprvé vystoupil na koncertě organizovaném místním Sokolem, nebylo mu ještě ani pět. Po přestěhování rodiny do Prahy se jeho dalším pedagogem stal primárius Českého kvarteta Karel Hoffmann a po něm Emil Leichner, zakladatel Českého noneta. V deseti letech zahrál i Tomáši Garriguu Masarykovi na zámku v Lánech, kam ho pozvala prezidentova dcera Alice. Soukromý koncert mu vynesl stipendium. 

V roce 1938 se stal žákem Jindřicha Felda. Tehdy čtrnáctiletý Novák si přivydělával jako koncertní mistr orchestru Divadla v Karlíně, který hudbou prokládal výstupy Jana Pivce, Stanislava Neumanna a dalších tehdejších slavných herců. Díky jeho dirigentovi Václavu Neumannovi si v roce 1943 zahrál s Antonínem Kohoutem a Lubomírem Kosteckým, kteří spolu s Neumannem založili těleso, jež od roku 1945 vystupovalo pod jménem Smetanovo kvarteto. 

Po válce Jiří Novák nastoupil na Akademii múzických umění k Jaroslavu Pekelskému, sekundistovi Ondříčkova kvarteta, a zároveň působil jako koncertní mistr v Talichově komorním orchestru. V roce 1947 Smetanovo kvarteto shánělo první housle a Antonín Kohout oslovil Jiřího Nováka. Když do tělesa 2. ledna 1947 nastoupil, začal svoji dvaačtyřicetiletou kvartetní kariéru. 

V té době ještě studoval na AMU, již absolvoval v roce 1952 koncertem Arama Chačaturjana za doprovodu České filharmonie. Přes vytíženost v kvartetu nastudoval i několik dalších sólových koncertů. S Václavem Talichem a Českou filharmonií nahrál Mozartův houslový koncert D dur nebo Paganiniho koncert D dur. V roce 1967 pak s Českou filharmonií a Václavem Neumannem provedl houslový koncert Bély Bartóka a o deset let později koncert Igora Stravinského. 

V roce roku 1969 se Jiří Novák na AMU vrátil, tentokrát už coby pedagog. Jeho třídou prošli významní houslisté, například Jiří Panocha, Leoš Čepický, dlouholetý sekundista Talichova kvarteta Jan Kvapil nebo v současné době ve Švýcarsku žijící virtuoska Hana Kotková. Svou kvartetní činnost ukončil v roce 1989. 

Vzpomínky žáků Jiřího Nováka