Vydejte se vlakem za Antonínem Dvořákem, objevte exotické bicí nástroje nebo si užijte orchestr s odborným výkladem – to vše nabízí Edukační oddělení České filharmonie. Každou sezónu připravuje 300 programů pro 50 tisíc dětí i dospělých, včetně workshopů, komentovaných koncertů a dlouhodobých projektů. Akce vznikají díky týmu odborníků, kteří se věnují jejich pečlivé přípravě a realizaci.
Veronika Malínková
Zárodek nového edukačního programu přinášejí lektoři oddělení, muzikanti nebo scenáristé. Odvíjí se ryze od jejich vlastního zájmu o určité téma a touhy něco druhým předat. „Před několika lety za mnou třeba přišel houslista České filharmonie Petr Havlín, kterého dlouhodobě zajímá příběh pátera Josefa Toufara, umučeného komunisty,“ vedoucí edukačního oddělení Petr Kadlec. „A protože je Petr Havlín také v úzkém spojení se spisovatelem Milošem Doležalem, který o Toufarovi napsal několik knih, vznikl nakonec díky jeho iniciativě a ve spolupráci se skladatelem Slavomírem Hořínkou a Dismanovým rozhlasovým dětským souborem program Kam zmizel můj strýc, pane presidente.“
Než se takový pořad dostane do edukační nabídky, trvá to i několik let. Nad nápadem se přemýšlí, debatuje se o něm a hledají se konkrétnější obrysy. Základem je otázka, co bude obsahem workshopu nebo koncertu, co se při něm bude dít a co bude hlavní sdělení. Ještě důležitější je však otázka, proč by vlastně měl nový program vzniknout, jaký je jeho účel a cíl. Řeší se také, pro koho by měl být, tedy na jakou cílovou skupinu by se měl zaměřit a jaká by měla být jeho ideální podoba.
Tvůrcům je v této práci po ruce skupina lektorů, členů edukačního oddělení a dalších kolegů, takzvaná dramaturgická rada. Všichni společně diskutují nad budoucí podobou pořadu, sdílí své dojmy a návrhy. Výsledkem je scénář, načrtávající průběh lekce a její základní technické požadavky.
V poslední fázi se scénář ověří na zkušebním workshopu. „První ochutnávku okusíme my z týmu edukací a další lektoři, někdy vezmou kolegyně své děti nebo se domluvíme se školou, která si chce program nanečisto vyzkoušet,“ popisuje Petr Kadlec. Zkouška umožňuje získat zpětnou vazbu a vytváří prostor pro další pilování. „Snažíme se, aby mohly nápady hezky růst, a to potřebuje čas a soustředění. Jsem rád, že naši lektoři jsou otevření zpětné vazbě,“ dodává Kadlec.
Zatímco se dokončuje podoba vzdělávacího pořadu, připravuje se jeho produkce, tedy organizačně-technické zajištění. „Řešíme, jestli jsou potřeba další účinkující, lektoři, hudebníci nebo třeba celý orchestr či sbor,“ vypočítává Kadlec. „Důležité jsou samozřejmě i prostory, ve kterých se budou projekty odehrávat. Aby pro nás byly dostupné, musíme je včas zarezervovat. Pro kolegyně to znamená během léta zaznamenat všechny plánované akce do rezervačního systému pro celé Rudolfinum, který se jmenuje Rudolf. Třeba v srpnu 2024 už zadávaly akce na sezonu 2025/2026. Musíme plánovat hodně dopředu.“
Pak dojde na shánění rekvizit. Někteří lektoři je příliš nepoužívají, jiní se v nich vyžívají. A tak produkční občas čelí opravdovým výzvám: „Kolegyně Daniela Dvořáčková třeba sháněla májku pro program Fašánek, který byl tak krásně vymyšlený, že by se to bez ní neobešlo,“ uvádí příklad Petr Kadlec. Pro výpravný pohádkový koncert s pirátskou tematikou bylo zase potřeba námořní kormidlo, pro Betlémský koncert, kde filharmonici vystupovali pod názvem Česká nebeská filharmonie, se pro každého hudebníka musela obstarat svatozář. Vedoucí edukačního oddělení s úsměvem dodává: „A kolegyně je opravdu sehnaly, což jsem obdivoval.“
Významnou kapitolou je komunikace se školami. „Tu má na starosti velmi obětavá kolegyně Jindra Křivonosková. Celoročně je v kontaktu se zhruba čtyřmi sty učiteli ze škol, se kterými si píše, telefonuje, upřesňuje rezervace nebo řeší, když je někdo z té školy nemocný. Je to zkrátka neustálá komunikace,“ popisuje Kadlec. Ale tím ještě není hotovo. Je také nutné ošetřit autorská práva za použitý notový materiál, zajistit kustody, zvukaře, osvětlovače, domluvit se s pořadatelskou službou a s ostrahou Rudolfina, kdy mohou pouštět účastníky do budovy a kdy bude přestávka. „Při tom všem nesmíme zapomenout na to hlavní, o co v daném programu jde. To je někdy těžká disciplína,“ povzdychne si Kadlec.
Kvalitní suroviny není potřeba výrazně kořenit, stačí dát vyniknout jejich přirozené chuti. Stejně tak to je i s hudbou v edukačních programech. Zásadou je nepřehltit pořady rekvizitami a vizuálními prvky. „Když se rozhlížím kolem, vnímám obecně silné pokušení tvořit spíše vizuální show, kde hudba figuruje jen jako doprovod. Vizuální dojem může být důležitý, ale nesmíme zapomínat, že rozumět řeči hudby se naučíme spíše s pomocí uší než očí,“ vysvětluje Petr Kadlec.
To vše by se neobešlo bez jedné důležité přísady: zaujetí. Musí je mít tvůrci i publikum; u školních skupin hraje velkou roli nadšení učitele a podpora „chození na kulturu“ ze strany vedení školy. „Sázíme na živé a osobní setkání s hudbou. Nejde nám o informace, chceme ukázat, jak může být hudba krásná a silná,“ upozorňuje Petr Kadlec. „A to se nestane, když člověku řekneme, kdy se narodil Bedřich Smetana nebo kolik napsal Beethoven symfonií. Stane se to spíš tak, že ho hudba osloví, nadchne a probudí v něm chuť pokračovat ve vlastním objevování.“
Počty lidí, kteří se na přípravě jednoho projektu podílejí, se různí. Menší workshop pro jednu školní třídu připravují jeden až dva lektoři, jejich pravou rukou jsou kolegyně z edukační produkce. Se započtením zmíněné Jindry Křivonoskové, jež komunikuje se školami, máme hotovou základní sestavu pěti lidí.
Pak jsou tu ale i větší akce, kde hrají filharmonici, rovněž je nutné započítat osvětlovače, zvukaře, kustody, šatnářky… „Někdy je těch spolutvůrců ještě mnohem víc,“ upozorňuje Kadlec. „Jedním z našich celoročních projektů je Společný orchestr žáků základních uměleckých škol a hudebníků České filharmonie, kterého se účastní šedesát dětí, třicet učitelů a dvacet pět filharmoniků. Dále zhruba desetičlenný organizační tým, který nás propojuje s kolegy z Asociace základních uměleckých škol ČR. Takže to jsme zhruba na sto třiceti lidech vytvářejících jeden projekt. A to nepočítám ředitele základních uměleckých škol, kteří děti podporují, nebo jejich rodiče. Spolutvůrců je pak hodně a na každém záleží.“
Ve 129. sezoně se představí dva nové workshopy připravené na míru nedávno otevřeného EDUcentra, prostoru v Rudolfinu vytvořenému architektonickým ateliérem 0,5 Studio. Cestopis 1608 provede žáky příběhem Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic a program Muzikanti, co děláte? rozezní Rudolfinum moravským a slováckým folklorem. Chystá se i další koncert interaktivní mobilní aplikací řízené iFILHARMONIE, pokračuje pořad s Marthou Issovou podle scénáře Alice Nellis, kde bude v hlavní roli také cimbálová muzika, nebo tradiční série Kroky do nového světa s Českou studentskou filharmonií a Markem Ivanovićem. Chybět nebude oblíbená Zkouška orchestru s Markem Ebenem a dirigentem Petrem Altrichterem nebo pobývání „mezi tóny“ s hudebníkem Ondřejem Tichým. Pokračuje také spolupráce se zpěvačkou a sbormistryní Idou Kelarovou a jejím romským dětským sborem Čhavorenge. Vstupenky a podrobnější informace o jednotlivých workshopech a projektech najdete na webových stránkách České filharmonie.
Programy pro děti každého věku i pro jejich rodiče a prarodiče. Prohlédněte si aktuální nabídku edukačních pořadů.
