„Na pódiu působí jako veterán, který ani na okamžik nepřestane hypnotizovat své publikum. V jednom taktu odhalí více barev než mnozí klavíristé v celé skladbě,“ napsal deník Financial Times, když bylo Trifonovovi pouhých pětadvacet let. Zralý projev rodáka z Nižního Novgorodu vzbuzoval dojem, že hraje někdo dvakrát starší.
Boris Klepal
Ještě stále mu nebylo třicet, když si ho v roce 2018 pozvala americká série Tiny Desk Concerts. Krátké videokoncerty z malé kanceláře ve washingtonském National Public Radio sleduje na YouTube takřka deset milionů lidí. Mezi účinkujícími se vystřídaly stadionové superstar jako Taylor Swift i experimentující jazzmani, ale koncerty vážné hudby by se daly i po šestnácti letech existence série spočítat na prstech. Mezi houslistku Hillary Hahn, violoncellistu Yo-Yo Mu nebo cembalistu Mahana Esfahaniho se před šesti lety vklínil i mladý Rus.
Jeho vystoupení se pochopitelně neobešlo bez zásahů do běžného uspořádání netradičního koncertního místa. Umění zvukařů, kteří dokážou z nevelkého prostoru úspěšně odvysílat country písničky i našlapanou funky kapelu, obstálo v další zkoušce. Místo obvyklého pianina se do místnosti muselo vměstnat sedmistopé koncertní křídlo a za něj umělec, kterého londýnský deník The Times označoval už tehdy za „bezpochyby nejúžasnějšího pianistu naší doby“.
Trifonov podal i v malém prostředí a v nezvykle blízkém kontaktu s obecenstvem vynikající výkon. Publikum už od něj tehdy ale nic menšího neočekávalo a jeho technika i interpretační schopnosti opět nutily přesvědčovat se o jeho skutečném věku. Zároveň už vystupoval nejen jako klavírista, ale také jako skladatel. Večer před návštěvou kanceláře National Public Radio zahrál v Kennedyho centru ve Washingtonu svůj vlastní Klavírní koncert.
Jeho hra působí jako lehký klavírní ohňostroj i v nejobtížnějších pasážích a filigránských detailech. Zdá se, jako by celý klavír rozechvíval jemnými barvami. O svém přístupu k hudbě říká, že se snaží být produktivní. Přijít na to, o co jde v konkrétní skladbě, kde jsou v ní komplikovaná místa, a vyřešit je. Souvisí to ovšem také s narůstajícím množstvím zkušeností. Jako student stále objevoval různé způsoby cvičení. Dnes už umí problémy snáze rozeznat a poradit si s nimi.
„Samozřejmě jsem hluboce zakořeněný v ruském romantismu,“ poznamenal tehdy sedmadvacetiletý Trifonov v rozhovoru pro server VAN, když mluvil o své kompoziční práci. Vlastní základy pořád cítí v hudbě, na které vyrůstal. Zásadní autory pro něj představují Prokofjev, Rachmaninov a zejména Alexander Skrjabin, kterého obdivoval v raném mládí. To všechno bylo slyšet v jeho Klavírním koncertu z roku 2012, ale v Klavírním kvintetu o sedm let později už je zřetelný stylový posun. Tonální náznaky a tónové struktury však z jeho hudby zatím nezmizely.
Hodně se obrací k první polovině 20. století, které bylo podle něj pravděpodobně nejbouřlivějším obdobím v klasické hudbě – alespoň v klavírním repertoáru. Stále přicházely nové styly a měnily se radikálním způsobem. V jednom ze svých koncertních programů uváděl v první polovině Albana Berga, Sergeje Prokofjeva, Bélu Bartóka, Aarona Coplanda a Oliviera Messiaena. „Jejich skladby vznikly v krátkém časovém období, a přitom se od sebe snad nemohou více lišit,“ upozornil klavírista pro VAN a dodal, že právě proto se někdy může zdát, jako by současná hudba neměla dostatečné kořeny v historii. Ve skutečnosti za tímto pocitem stojí extrémně rychlé tempo vývoje.
Podle Trifonova není nutné, aby autor klavírních skladeb brilantně ovládal klavír. Postupem času však zjistil, že některé věci se s tímto zázemím dají vyjádřit přirozeně, s určitou plynulostí. „Existuje skvělá hudba, kterou trvá velmi dlouho třeba jen přečíst,“ uvažoval umělec v DW Magazine a hned zmínil Klavírní koncert maďarského skladatele Györgyho Ligetiho. „Je nádherný, jeden z mých nejoblíbenějších koncertů z druhé poloviny 20. století,“ vyznal se Trifonov, ale hned také dodal, že v současné době prostě nemá čas se ho učit. Nezdá se mu reálné, že by se do něj mohl pustit v nejbližších minimálně deseti letech.
Trifonov, dnes označovaný za jednoho z nejlepších klavíristů 21. století, se proslavil už ve svých dvaceti letech. Řadu vítězství v hudebních soutěžích završil roku 2011, kdy získal nejvyšší ocenění na Čajkovského soutěži v Moskvě.
U kořenů jeho klavírního mistrovství stála Taťána Zelikmanová, jež ho učila ještě v Moskvě, a později Sergej Babajan, u kterého pokračoval ve studiu v Clevelandu. Jedinečné osobnosti propojené s ruskou školou věnovaly velkou pozornost barvám v hudbě a dokázaly nabídnout neobyčejný vhled do studovaných skladeb. Navazují na Heinricha Neuhause, což byl jeden z největších pedagogů, kteří ve 20. století v Rusku vyučovali. Z jeho školy vzešli Svjatoslav Richter, Emil Gilels nebo Radu Lupu.
Přestože se už v roce 2013 natrvalo usadil v New Yorku a v posledních letech žije se svou ženou Judith Ramirez a malým synem v Connecticutu, dostihly Trifonova jeho kořeny i v době, kdy začala ruská agrese na Ukrajině. „Každá válka je tragédie. Jako hudebník chci v těchto těžkých časech přinášet útěchu a mír,“ poznamenal k tomu na svém Instagramu.
Jakkoli je Trifonov velmi žádaný, není snadné ho slyšet naživo. Není typem umělce, který hraje takřka nepřetržitě, a za ideální počet koncertů pokládá kolem šedesáti ročně. Rád tráví více souvislého času doma, s rodinou, což nebývá vždy jednoduché vzhledem ke složité logistice každého turné.
Držitel ceny Grammy a ocenění Gramophone’s Artist of the Year 2016 je známý svou dokonalou technikou a zaujetím pro romantickou hudbu, stále více ale rozšiřuje svůj repertoár i do jiných oblastí. Na svých recitálech uvádí Johanna Sebastiana Bacha, na festivalu v Salcburku provedl široký průřez hudbou 20. století, ale hrál tu také na historický klavír při recitálu s Cecilií Bartoli.
S Českou filharmonií vystoupil Daniil Trifonov už vícekrát, naposledy loni, letos ale do Prahy přijede jako rezidenční umělec 129. sezony. Provede tu Klavírní koncert Antonína Dvořáka na Zahajovacím koncertu 25. a 26. září, který zahraje také na prosincovém zahraničním turné orchestru v newyorské Carnegie Hall a v torontské Koerner Hall. V Rudolfinu Trifonov vystoupí ještě 29. září se sólovým recitálem v rámci cyklu Českého spolku pro komorní hudbu.
Kdy a kde můžete Daniila Trifonova s Českou filharmonií slyšet?
