V letadle panuje mimořádné horko a dusno. Už pátou hodinu v něm sedí jedenáct filharmoniků. Se starostí přemítají, jestli něco nezapomněli v Rudolfinu v ladírně. A mají silný pocit, že ano. Snad noty? Motýlka? Nebo kalafunu na smyčec?
Jakub Kožíšek
Tento letecký speciál je vůbec zvláštní, nejen kvůli znejistělým hudebníkům. Předně je dlouhý jen asi deset metrů, v kabině nesedí ani jeden pilot, stroj se nepohybuje a je v něm ještě méně místa než obvykle. Navíc se v něm tísní také několik kameramanů, zvukařů a techniků, uličkou tam a zpátky jezdí filmová kamera. Česká filharmonie točí televizní reklamu.
„Takovýhle projekt si můžeme dovolit jednou dvakrát za dekádu. Výsledek mě velmi potěšil a chtěl bych moc poděkovat všem, kteří se na něm podíleli,“ vzkazuje generální ředitel orchestru David Mareček. A těší se, až výsledek spatří návštěvníci koncertů, kteří v něm poznají své oblíbené hráče.
Snad nejefektněji působí scéna na bezpečnostní kontrole. Klarinetista Jan Mach si zavazuje tkaničku, basista Jaromír Černík dopíná pásek, houslistka Markéta Vokáčová u rentgenu otvírá futrál a harfenistka Jana Boušková odkládá své svršky na pojízdný pás.
Režisér spotu Daniel Růžička s kameramanem Štěpánem Kučerou vymysleli, že kamera v tu chvíli za asistence dvou operátorů posviští po kolejnicích zleva doprava a ještě se do toho proti směru pohybu otočí. Když člověk tenhle koncert na náhledovém monitoru sleduje poosmé, začne se mu z toho motat svět.
Je to samozřejmě zábava za trest. Jestli něco členové orchestrů na celém světě nesou s obzvláštní nelibostí, jsou to prostoje a čekání při cestování na zahraničních zájezdech. Nestěžuje si ale nikdo, dokonce ani cellista Tomáš Hostička, který s nástrojem na zádech dobíhá na poslední chvíli na konec fronty. Během jednoho dlouhého natáčecího dne na letišti Václava Havla asi tak třicetkrát.
Natáčení se konalo v den závěrečného koncertu Pražského jara, mohli se ho tedy zúčastnit pouze hráči, kteří měli volno. Castingem prošli všichni a každý získal nějakou roli. „To víte, že nejradši hraju na housle. K filmu mám ale taky blízký vztah, sám příležitostně natáčím. V dnešní době se bez kvalitních propagačních videí neobejde ani symfonický orchestr,“ uvědomuje si koncertní mistr houslí Jiří Vodička.
Právě Vodička spolu s kolegou Janem Mráčkem a harfenistkou Janou Bouškovou dostali největší příležitost prokázat herecké vlohy a schopnost improvizace. A s nimi také šéfdirigent Semjon Byčkov, který si své natáčecí odpoledne v rudolfinském Ančerlově salonku vysloveně užil, působil uvolněným dojmem a režisér Růžička ho ohodnotil jako „nadstandardně talentovaného“.
„Vážně má nadání. Kdyby se nerozhodl pro dráhu světového maestra, mohl by se živit jako reklamní herec. Ale co jsem slyšel od lidí z filharmonie, dobře udělal,“ směje se režisér. Natáčení pro Semjona Byčkova završil drobný happy end: dirigent nejenže stihl přímý přenos finále Ligy mistrů, ale ještě k tomu vyhrál jeho oblíbený tým.
Na pointu reklamy si fanoušci České filharmonie musí počkat až na sklonek podzimu. Kontext celé kampaně ale prozradit můžeme. Podstatnou součástí života špičkového orchestru jsou zájezdy, které ovšem probíhají „za horizontem“ běžného pražského publika. Jen málokdo se může vypravit na koncert do ciziny, byť by to byl nejskálopevnější příznivec. A tak se management souboru rozhodl, že tentokrát vezme příznivce s sebou. Alespoň přeneseně.
„Podařilo se nám domluvit, že můžeme na našich webových stránkách odvysílat část prvního večera z naší rezidence v newyorské Carnegie Hall. Den nato, ve středu 4. prosince ve 20.00, si tak bude možné bezplatně naladit první polovinu Smetanovy Mé vlasti, což považujeme za krásné vyvrcholení Roku české hudby 2024. A bude to, pokud vím, vůbec poprvé, kdy budou mít lidé možnost vidět koncert České filharmonie ze zahraničního sálu,“ upozorňuje David Mareček. Vysílat se bude pouze část prvního koncertu a z důvodu časového posunu se uskuteční asi se čtrnáctihodinovým zpožděním.
Veškeré informace o rezidenci České filharmonie v Carnegie hall, fotky, videa i stream koncertu 4. prosince.
O jak prestižní štaci se jedná, dokládá pohled do programu nejvýznamnější americké koncertní síně. Carnegie Hall na koncerty, které sama pořádá, pozvala v sezoně 2024/2025 k rezidenci čítající tři vystoupení pouze tři evropské orchestry: Berlínskou, Vídeňskou a Českou filharmonii. A u toho by příznivci českého národního orchestru zkrátka neměli chybět.
Filharmonie během rezidence přednese všechny tři koncerty Antonína Dvořáka s renomovanými sólisty Yo-Yo Mou, Daniilem Trifonovem a Gilem Shahamem, ve druhých polovinách večerů postupně zazní Vyšehrad, Vltava, Šárka z Mé vlasti, Mahlerova Symfonie č. 5 a Janáčkova Glagolská mše.
Kampaň tvoří nejen spot a stream z koncertu. Saša Dobrovodský, který fotil i Johna Malkoviche, Jeffa Goldbluma nebo Petra Čecha, vytvořil během natáčení několik snímků, které se stanou klíčovými vizuály kampaně. Studio Najbrt z nich vytváří plakáty pro citylighty třeba na zastávky MHD, internetové reklamní bannery i tiskovou inzerci. Všechny mají za cíl pozvat posluchače ke sledování koncertu.
Nejelegantnější je fotoseriál nástrojů pod letištním rentgenem. S přístrojem operoval režisér Růžička, a jak nechával rentgen zvýrazňovat tu kovové, tu organické prvky, hudební nástroje se v pouzdrech krásně vybarvovaly. „To je poprvé, co dělám screenshoty foťákem,“ krčí rameny Saša Dobrovodský a dodává, že portrétovat Semjona Byčkova je pro něj přece jen obvyklejší zadání.
Posledním dílem marketingové skládačky je výjezd malého štábu přímo do New Yorku, odkud pořídí on-line reportáž na sociální sítě orchestru. „Máme nedávné zkušenosti z Evropy a Japonska, na sítích má fotografický i video obsah ze zahraničí ohromnou odezvu, obzvlášť ze zákulisí,“ těší se vedoucí výpravy Prokop Jelínek, až lidem doma zprostředkuje předvánoční atmosféru NYC.
Náklady na celou kampaň jdou do milionů korun. To je na poměry státní příspěvkové organizace opravdu mimořádná částka, jakou by se nepodařilo pokrýt ani ze štědrého příspěvku zřizovatele. Česká filharmonie si ji může dovolit jen díky mecenášům.
Umělecká výjimečnost orchestru, jeho tradice anebo třeba právě zahraniční úspěchy probouzí sympatie mnoha kulturně založených lidí. Proto filharmonie před třemi lety spustila filantropickou kampaň s ambiciózním cílem vybrat od nich 85 milionů. Dostala proto jméno Opus 85.
Sbírku řídilo čtrnáct vrcholových manažerů z různých oblastí – od sportu přes vědu až po marketing nebo IT, které pojí zájem o klasickou hudbu. Někteří z nich jsou letitými návštěvníky koncertů České filharmonie, a tak se rozhodli, že jí v náročném úkolu svými zkušenostmi a kontakty pomohou.
V čele Kabinetu, jak se skupina dobrovolníků pojmenovala, zasedl hokejový manažer, trenér a olympijský vítěz z Nagana Slavomír Lener. A stejně jako před 35 lety v Japonsku, i tentokrát byla pokořena i ta nejoptimističtější očekávání. „Nakonec jsme vybrali nebo získali budoucí přísliby darů ve výši více než 130 milionů korun, od drobných částek až po značné sumy, což považujeme za naprosto fantastické. Ukazuje to, že tu s námi žije mnoho štědrých lidí, pro které je klasická hudba významnou hodnotou a jsou připraveni ji podpořit,“ pochvaluje si výkonná ředitelka Nadace pro rozvoj České filharmonie Dagmar Caspe.
Při pořádání obdobného filantropického počinu se nejprve hovoří s konkrétními lidmi, kteří by mohli mít zájem se zapojit, a následně se osloví veřejnost. Tak se stalo i v případě Opusu 85.
„Máme velkou radost, že se přidalo i několik desítek abonentů České filharmonie, každý tak, jak mu jeho rozpočet umožňuje,“ připomíná Caspe. „Všechny dary spojují dvě věci: motivace pomoci oblíbenému orchestru a na druhé straně vděk za všechny koruny, bez ohledu na jejich počet. Doufáme, že skupina našich podporovatelů bude dále růst, protože pak společně můžeme vážně přemýšlet o projektech, o jakých bychom jinak jen snili,“ přeje si ředitelka Nadace.
Většina vybraných peněz je samozřejmě určena na honoráře sólistů a dirigentů, kteří s orchestrem během roku pracují. Trojlístek hlavních dirigentů, Semjon Byčkov, Simon Rattle a Jakub Hrůša, by Rudolfinu mohli závidět leckde. Zbývají ale i prostředky na mimořádné projekty, jako je právě zájezd do Spojených států, internetový přenos jednoho z koncertů a příspěvek na související marketingovou kampaň. Letos v prosinci se tak do Carnegie Hall může podívat každý. Stačí k tomu jediné: internetové připojení.
