„Nemyslím si, že se člověk musí specializovat natolik, aby se nedokázal věnovat různým žánrům. A já mám opravdu rád spoustu různých hudebních stylů,“ říká v podcastu bývalý šéfdirigent Newyorské filharmonie Alan Gilbert. V hudebním světě je znám jako propagátor soudobé hudby, zahraje si ale i na bicí v jazzové kapele. S Českou filharmonií tento týden debutuje se svým oblíbencem Carlem Nielsenem.
Philharmonious
Alan Gilbert již Prahu navštívil během turné Newyorské filharmonie, ale tentokrát poprvé pracuje s místními hudebníky. „Je to radost a člověk tady hudbu přímo cítí – zní ve zdejším ovzduší i vodě, je v krvi místních lidí. Je to tedy pro mě obrovské potěšení,“ říká dirigent, který poprvé předstaoupil před orchestr ještě za studií na Juiliardově konzervatoři s první větou Dvořákovy Šesté symfonie.
Pro svůj debut u České filharmonie ale Gilbert zvolil jiný repertoár. „Už ani nevím, proč jsme se nakonec rozhodli pro neobvyklý program se skladbami Nielsena a Mozarta, ale občas není na škodu přijít s hudbou, ve které se orchestr běžně pohybuje, a nastudovat něco nového,“ říká muž, který v New Yorku proslul jako velký propagátor soudobé hudby. A právě díla norského skladatele Carla Nielsena (1865 – 1931). „Mnozí hudebníci mi říkali, že si nevzpomínají, že by se zde tahle hudba někdy hrála – rozhodně ne v posledních 40–50 letech,“ podtrhuje výjimečnost jeho zařazení na program.
V podcastu Philharmonious Alan Gilbert dále hovoří o svém dětství uprostřed Newyorské filharmonie, v níž hráli oba jeho rodiče, a popisuje, jak mu tato zkušenost poskytla jedinečný vhled do fungování orchestru, formovala jeho hudební kariéru a ovlivnila jeho přístup k dirigování, který staví na souznění s hudebníky a autentičnosti interpretace.
