Český spolek pro komorní hudbu • Sdružení hlubokých žesťů ČF

Sdružení hlubokých žesťů je složeno z prvotřídních hráčů pozounové a tubové sekce České filharmonie. Jde o nejdružnější skupinu tělesa, která se spontánně schází i mimo zaměstnání. Právě tato skutečnost vnukla jejím členům na jednom ze zájezdů do Japonska v roce 2004 myšlenku společně si zamuzicírovat i nad rámec pracovních povinností a kultivovat své interpretační umění v takových sestavách, jejichž interpretační nároky se blíží komorní hře.

Ve světě nejsou podobné soubory neobvyklé. Lahodný, sametový souzvuk, a hlavně vyhraněně specifický výraz společné hry několika pozounů a tuby už ocenili nejen posluchači, ale i hudební skladatelé, kteří pro taková seskupení vytvořili řadu originálních skladeb. A protože existuje i řada kvalitních úprav objevujících známé skladby minulosti v zajímavém, dosud nepoznaném světle, může být repertoár Sdružení hlubokých žesťů pozoruhodně široký.

Soubor vystoupil na významných tuzemských festivalech (Lípa Musica, Dvořákova Praha, Talichův Beroun, Dny soudobé hudby v Praze nebo Svatováclavský hudební festival v Ostravě). Účinkoval však také v japonské Ósace a v Polsku. Je pravidelným hostem komorních a edukačních cyklů České filharmonie, natáčel pro Český rozhlas a v České televizi, účinkoval na Adventních koncertech i v živém TV přenosu během udílení cen České filmové akademie Český lev 2014. V témže roce vydal ansámbl své první profilové CD s podtitulem Jubileum. Těleso čile spolupracuje se současnými autory (Bártek, Bok, Kozel, Lédl, Vejvoda, Zelenka ad.), kteří již seskupení věnovali množství originálních kompozic.

Barbora Řeřichová vystudovala pražskou konzervatoř pod vedením Jiřiny Markové Krystlíkové a následně Akademii múzických umění v Praze ve třídě Magdalény Hajóssyové. Od roku 2006 hostovala v mnoha tuzemských divadlech, například v divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, J. K. Tyla v Plzni, F. X. Šaldy v Liberci, Slezském divadle v Opavě, v divadle v Českých Budějovicích či v Košicích. V současnosti je hostem Národního divadla v Praze a od roku 2019 stálou členkou sólistického ansámblu Moravského divadla Olomouc. Zde nastudovala role Jenůfy (Její pastorkyňa), Fiordiligi (Così fan tutte), za kterou byla nominována na cenu Thálie v širší nominaci, roli Leonory (Fidelio) a další.

Na svém kontě má řadu významných rolí, mj. Dvořákovu Rusalku (cena Jantar), Janáčkovu Lišku Bystroušku, Smetanovu Mařenku, Dvořákovu Terinku, Massenetovu Sophii, Weberovu Agatu, Mozartovu Fiordiligi, Paminu, Papagenu či Zerlinu, Leoncavallovu Neddu, Wagnerovu Loru nebo Rachmaninovovu Zemfiru. Barbora Řeřichová je držitelkou ceny opavské Thálie v sezoně 2018/2019 a laureátkou mnoha prestižních soutěží, například Imricha Godina ve slovenských Vráblích či Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Vystupovala v Německu, Itálii, Francii, Rakousku, Japonsku a Číně. Aktivně se účastnila kurzů v Riva del Garda a také kurzů světoznámého tenoristy José Cury.

Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera patří mezi nejvšestrannější české umělce. Jako skladatel zasahuje do mnoha oblastí, tvoří kompozice operní (Rudá Marie, Perníková chaloupka, Legenda z Mlžných hor, Don Buoso), baletní (Tři mušketýři, Zkrocení zlé ženy) symfonické (Symfonie č. 1 „Šumavská“, Houslový koncert, Klavírní koncert) i komorní, kantátové a písňové. Na svém kontě má rovněž přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén. Jeho skladby provedla Česká filharmonie, Národní divadlo v Praze, Lotyšské národní divadlo v Rize, Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK, Symfonický orchestr Českého rozhlasu a řada dalších divadel a orchestrů. Plodná je i jeho tvorba v oblasti aranžérské – je autorem symfonických úprav písní Jaroslava Ježka a několika symfonických suit složených z písní a melodií z českých filmů.

Jako dirigent pravidelně spolupracuje s předními českými orchestry, s nimiž kromě klasického repertoáru provedl nebo natočil více než sto symfonických skladeb soudobých autorů, často v premiéře. Působil jako dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu (2002–2010) a šéfdirigent Karlovarského symfonického orchestru (2015–2021). Pro svou hudební všestrannost a pohotovost je často vyhledáván i k produkcím crossoverových koncertů a projektů. Takovým byla například výpravná scénická realizace Mše Leonarda Bernsteina. Aktivní je i na operní scéně. V Národním divadle moravskoslezském v Ostravě dirigoval Mirandolinu Bohuslava Martinů a Prokofjevovu operu Ohnivý anděl, v Divadle F. X. Šaldy v Liberci uvedl ve světové premiéře svou třísouborovou operu Legenda z Mlžných hor. V pražském Národním divadle nastudoval dvě krátké opery Dmitrije Šostakoviče Antiformalistický jarmark / Orango, Rossiniho Popelku, ve světové premiéře svoji komickou operu Rudá Marie a jazzovou operetu Paula Abrahama Ples v hotelu Savoy.

Bizarně moderní, osobitě karikující a humorné, nebo vzdáleně archaizující. Právě takové stylové proměny mohou posluchačům evokovat žesťové nástroje, zejména pokud jsou společně seskupeny do stejnorodého ansámblu. Dnes již tradičním uskupením je například žesťové kvinteto, své místo na výsluní však úspěšně hledají i další typy souborů dechových hudebních nástrojů, tzv. žesťů. Právě žesťová sdružení fungují na bázi upravování známých skladeb pro svá obsazení. V dějinách hudby jde o běžnou záležitost, praxe přebírání oblíbených melodií z vokální do instrumentální oblasti je obvyklá například v lidové hudbě, v umělé tvorbě ji můžeme doložit od dob hudební renesance. Nová etapa v tradici úprav probíhá od 20. století, kdy začaly vznikat různé soubory netradičního obsazení stavící na populárním repertoáru klasické hudby. Pro svou zvukovou vyváženost, jež má oporu v ideálu vokální sazby (soprán, alt, tenor, bas), jsou mezi hudebníky oblíbená především kvarteta nebo kvinteta, ale i další početně rozmanité ansámbly.

Koncert Sdružení hlubokých žesťů České filharmonie s hosty klavíristou Janem Kučerou a sopranistkou Barborou Řeřichovou zrcadlí repertoárovou šíři podobných dechových ansámblů dneška. Hraje původní tvorbu pro tento typ souborů z období renesance a baroka, úpravy proslulých skladeb klasické hudby, jazzové kompozice a vzniká pro něj i zcela nový repertoár. Nabízí hudbu jak pro rozptýlení a potěšení, tak i posluchačsky náročnější tvorbu.

Neotřelý zvuk souboru složeného z trombonů a tuby uslyšíme v renesančním motetu Adoramus te Christe (Klaníme se ti, Kriste, a žehnáme ti) Claudia Monteverdiho (1567–1643) v aranžmá trombonisty Břetislava Kotrby. Slavnostní moteto je jedním z Monteverdiho příspěvků do první knihy motet pro jeden až osm hlasů (Libro primo de motetti in lode dʼiddio nostro signore...), kterou vydal roku 1620 v Benátkách literát a básník Giulio Cesare Bianchi. Tento starobylý liturgický text se zpívává na Velký pátek nebo na svátek Povýšení svatého kříže.

Druhým číslem programu bude Sonáta F dur anglického skladatele a varhaníka Williama Boyce (1711–1779). V kontextu anglické hudby navázal Boyce na tvorbu barokních autorů Henryho Purcella a Johna Blowa. Dílo londýnského rodáka Boyce míří stylově ke klasicismu, je autorem symfonií, chorálů nebo hymnů a tvořil i hudbu k divadelním představením. Uvedení Sonáty přispívá k dalšímu poznání Boyceova odkazu, neboť jeho tvorba byla na dlouhou dobu zapomenuta. Její znovuobjevování a oživení započalo až po vydání jeho symfonií tiskem v roce 1928.

S další skladbou zůstaneme ještě v Anglii, přesuneme se ale na přelom 19. a 20. století a nahlédneme do tvorby Edwarda Elgara (1857–1934). V originálním pojetí od uměleckého vedoucího souboru hlubokých žesťů Roberta Kozánka zazní píseň Where Corals Lie. Úprava vznikla jako součást edukativního programu „V hlubinách s hlubokými žesti“. Jde o čtvrtou píseň Elgarova písňového cyklu Sea Pictures, op. 37, ve které skladatel zhudebnil báseň Richarda Garnetta. Cyklus pro kontraalt nebo mezzosoprán a klavír komponoval Elgar v roce 1894.

Vilém Zelenka (1987) je skladatelem a výrazným kytaristou své generace, známe ho jako interpreta Kytarového dua, ve kterém hraje se svým otcem Milanem, legendou české klasické kytary. Zelenka se soustředí zejména na tvorbu pro svůj nástroj, v seznamu jeho děl ale najdeme i klavírní trio, smyčcový kvartet nebo dechový kvintet. Skladby píše většinou přímo pro interprety a to je i případ dnes uváděné kompozice. Premiéru bude mít jeho Mosaïque du Phénix, skladba napsaná pro protagonisty dnešního koncertu.

Pod dalšího úpravou, která poprvé zazněla na galakoncertu ve Státní opeře, je také podepsán vedoucí souboru Robert Kozánek. Meine Lippen, sie küssen so heiß (Mé rty líbají tak vroucně) je jednou z nesmrtelných melodií krále vídeňské operety Franze Lehára (1870–1948). Lehár píseň napsal pro titulní hrdinku své operní hudební komedie o pěti scénách Giuditta. Sopránová árie zaznívá ve čtvrté scéně tohoto Lehárova posledního díla pro hudební divadlo, stojícího na pomezí opery a operety. Premiéra se konala v roce 1934 ve vídeňské Státní opeře.

Dalším bodem programu je kompozice s lákavým názvem Polední minutkové menu. Jejím autorem je Bohuslav Lédl (1968) všestranný skladatel, klavírista a pedagog. Dnes ředitel ZUŠ v Turnově, vedoucí pěveckého sboru Antonína Dvořáka a jazzového souboru Lédl Jazz Quintet se skladatelsky věnuje jazzové i klasické koncertní a duchovní hudbě.

I další číslo koncertu nabídne ukázku z tematicky neobvyklé skladby, Pivního oratoria pro sóla, vypravěče, mužský sbor a orchestr autora Jana Kučery (1977), všestranného hudebníka, který také na dnešním koncertě vystupuje jako klavírista a dirigent. Uslyšíme zhudebnění staročeského Receptu na pivní polévku od Magdaleny Dobromily Rettigové pro sólový soprán a soubor hlubokých žesťů v autorově úpravě. V dramaturgii koncertu se dočkáme také premiéry jeho nového opusu, který napsal přímo pro účinkující dnešního koncertu a tomu odpovídá i název skladby – Intrada dal profondo (Intráda z hlubin).

Poté již zavítáme plně do světa jazzu. Skladba Canopus skladatele, bubeníka, aranžéra i kapelníka Josefa Vejvody (1945) je původně kompozicí pro big band, jejíž název odkazuje na nejjasnější hvězdu v souhvězdí Lodní kýl. Dnes již prověřený kus moderního jazzu figuroval na playlistu Big Bandu Gustava Broma a na CD vyšel v roce 1995 v podání Big Bandu Radio Praha. Dnešní koncert nám nabídne jedinečnou příležitost poslechnout si, jak bude rychlý, rytmicky akcentovaný Canopus s melodicky výrazným úvodním tématem znít v neobvyklé verzi pro Sdružení hlubokých žesťů.

Další jazzové zastavení nám zprostředkují melodie z repertoáru Orchestru Karla Vlacha s názvem Tenkrát o Vánocích. Poté zazní v aranžmá Jana Kučery také slavná píseň Svítá Jaroslava Ježka ze hry Kat a blázen. Hra byla poprvé uvedena v Osvobozeném divadle Voskovce a Wericha v roce 1934.

Autorem poslední skladby koncertu v aranžmá Roberta Kozánka je další hudební osobnost spjatá úzce s žesťovými nástroji a českou trombonovou interpretační základnou. Dílo s názvem Nejlépe nemalovat zkomponoval Mojmír Bártek (1942), brněnský hudebník označovaný za fantoma jazzového trombonu a jeden z hlavních členů původní formace Orchestru Gustava Broma. Na svém skladatelském kontě má i orchestrální opusy, věnuje se však především jazzu a pravidelně přispívá do repertoáru Sdružení hlubokých žesťů České fiharmonie.