Český spolek pro komorní hudbu • Matoušek, Sekera

Vyhledávaný český klavírista Miroslav Sekera se hře na klavír věnuje od tří let, kdy jeho nevšední talent objevila vynikající pedagožka Zdena Janžurová. Současně s klavírem započal studium hry na housle. Díky tomuto nástrojovému spojení byl vybrán do role malého Mozarta v oskarovém filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Oběma nástrojům se věnoval až do svého přijetí na Pražskou konzervatoř, kde se rozhodl pouze pro studium hry na klavír (Eva Boguniová, Martin Ballý), pokračoval na Akademii múzických umění v Praze u Miroslava Langera. Je laureátem mnoha interpretačních soutěží (např. 1. cena na mezinárodní soutěži J. Brahmse v rakouském Portschachu, 1. cena na soutěži F. Chopina v Mariánských Lázních, 1. cena na soutěži o stipendium firmy YAMAHA, 2. cena na mezinárodní soutěži ve francouzském Gaillardu). V roce 2016 dále obdržel cenu hudební společnosti „Salon de Virtuosi“ v New Yorku.

Jako sólový i komorní hráč Sekera vystoupil na prestižních pódiích zejména ve Vídni (vídeňský Konzerthaus a Musikverein), ve Washingtonu (The Kennedy Center), v Tokiu (Opera City Concert Hall) a v mnoha dalších světových metropolích. Pravidelně spolupracuje s Českým rozhlasem a předními českými orchestry a festivaly. K jeho stálým uměleckým partnerům patří houslista Josef Špaček, mezzosopranistka Dagmar Pecková či hornista Radek Baborák. V roce 2016 debutoval ve Dvořákově síni pražského Rudolfina v rámci cyklu „Světová klavírní tvorba“; vystoupil také na klavírním festivalu Rudolfa Firkušného. V roce 2019 absolvoval koncertní turné po Japonsku s legendárním violoncellistou Tsuyoshim Tsutsumi a v témže roce vystoupil jako sólista na mezinárodním festivalu v japonské Karuizawě, kde zahrál 2. klavírní koncert Johannese Brahmse.

Na svém kontě má dvě sólová CD s díly Johannese Brahmse, Domenica Scarlattiho a Moritze Moszkovského, dále pak s tvorbou Franze Liszta a Bedřicha Smetany. Pro soudobého bostonského hudebního skladatele Josepha Summera nahrál ve Spojených státech amerických 7 CD, které vydaly nahrávací společnosti Albany Records a Navona Records.

Svou první sonátu (op. 78) pro housle a klavír zkomponoval Johannes Brahms roku 1878, druhá (op. 100) následovala o osm let později. Obě jsou ve své základní náladě naplněné radostí, obě v durové tónině. Třetí a poslední Sonáta pro housle a klavír d moll, op. 108, je výrazně jiná, což je zřejmé už od prvních tónů vstupní věty. Zvláštní pozornost zaslouží provedení s prodlevou, trvající přes čtyřicet taktů, nad níž se obě témata sváří a prudce vybuchují. Druhá věta však zpěvnou melodií tvoří naprostý opak, i když je zřejmé, že se jedná pouze o přechodné zklidnění. Třetí věta, Scherzo, bývá obvykle charakterizovaná jako „nervózní“. Nahromaděný neklid věty se posléze vybije v bouřlivém Finále. Do okruhu intimní komorní lyriky, kam se obvykle skladby tohoto druhu řadí, dílo rozhodně nezapadá. Rovněž pokud jde o technické nároky, kladené na interprety, je to bez výhrady koncertní sonáta. Skladatel ji věnoval klavíristovi a dirigentu Hansi von Bülow. Poprvé zazněla v rámci Brahmsova večera 21. prosince 1888 v Budapešti, houslový part hrál Jenő Hubay (1858–1937) se skladatelem u klavíru. Na programu koncertu byly také Smyčcový kvartet G dur a písně v podání tenoristy Gustava Waltera, rodáka ze severočeské Bíliny. Zprávy uváděly, že Brahms byl zahrnut ovacemi a pomalá věta z houslové sonáty se musela opakovat.