Český spolek pro komorní hudbu • Mahan Esfahani

Nonkonformní umělec a experimentátor Mahan Esfahani si dal za životní cíl vrátit cembalo zpět do běžného koncertního instrumentáře. Snaží se také pozdvihnout úroveň dosavadní interpretační praxe, protože, jak sám říká: „Slyšel jsem čelní představitele cembalového světa hrát recitály, které zněly, jako kdyby právě někdo zemřel.“ Jeho neúnavnost v poptávání nové hudby pro tento nástroj budí pozornost posluchačů i kritiky napříč Evropou, Asií a Severní Amerikou. V letech 2008–2010 držel jakožto první a jediný cembalista titul Umělec nové generace britské stanice BBC, v roce 2009 získal cenu nadace Borletti-Buitoni a opakovaně byl nominován na titul Umělec roku hudebního magazínu Gramophone. V roce 2022 se stal nejmladším držitelem Wigmore Medal, reflektující významný přínos a dlouhodobý vztah s touto londýnskou koncertní síní. Před ním medaili získali například Thomas Quasthoff nebo rezidenční umělec 128. sezony České filharmonie, sir András Schiff.

Esfahani měl možnost účinkovat na většině hlavních světových pódií, jako jsou právě zmíněná Wigmore Hall (v síni vystoupil už více než čtyřicetkrát), tokijská Oji Hall, newyorská Carnegie Hall, Opera v Sydney nebo berlínský Konzerthaus. Jako sólista se již představil se Symfonickým orchestrem BBC, Aucklandskou filhamornií, Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Losangeleským komorním orchestrem a dalšími. V roce 2011 odehrál historicky první cembalový recitál na londýnských BBC Proms.

Vedle koncertních pódií je však možné si jeho interpretaci poslechnout i doma: jeho repertoárově rozsáhlá diskografie zahrnuje sedm nahrávek (u vydavatelství Hyperion a Deutsche Grammophon; u druhého zmíněného roku 2014 podepsal smlouvu o exkluzivní spolupráci), které byly vřele přijaty kritikou a vynesly mu ocenění Gramophone award, BBC Music Magazine award či Diapason d’Or. Úzce spolupracuje s britským rádiem BBC a připravuje program o počátcích klasické hudby afroamerických skladatelů a o vývoji orchestrální hudby v Ázerbájdžánu.

Mahan Esfahani se narodil v Teheránu a vyrůstal ve Spojených státech, kde na Stanfordově univerzitě studoval muzikologii a historii. Právě zde, konkrétně ve třídě Elainea Thornburgha, se poprvé dostal k cembalu. Následovalo soukromé studium u Petera Watchorna v Bostonu a poté v Praze u Zuzany Růžičkové, jejímž byl posledním žákem. (Na svém repertoáru má tedy Esfahani samozřejmě i Koncert pro cembalo a orchestr Viktora Kalabise, manžela Zuzany Růžičkové.) Po tříleté umělecké rezidenci na oxfordské New College se stal čestným členem tamní Keble College a profesorem na Guildhall School of Music and Drama v Londýně.

Nakonec se usadil v Praze. Vlastní cembalo, které si nechal postavit na míru, aby na něj mohl obsáhnout repertoár posledních čtyř století hudebního vývoje – má tedy několik kláves navíc a přidaný šestnáctistopý rejstřík. Jeho dalším snem je čtvrttónové cembalo, které by mu, jak sám popisuje, umožnilo „prozkoumat možnosti cembala až na dřeň“.

Na hoboj začala hrát u Pavla Tylšara na Gymnáziu Jana Nerudy, po maturitě pokračovala na pražské HAMU (Liběna Séquardtová), kde je nyní stipendistkou doktorského programu. Absolvovala též roční stáž na Conservatoire National Superieur de Musique v Lyonu a londýnské Royal College of Music. Získala 1. cenu a titul absolutního vítěze na soutěži Pro Bohemia Ostrava či mezinárodní soutěži v italském Chieri. Byla členkou Gustav Mahler Jugendorchester a Orchestru mladých Evropské unie (EUYO). Po absolvování orchestrálních akademií Prague Philharmonia a České filharmonie působila v orchestru pražského Národního divadla a od roku 2020 zastávala pozici 1. hobojistky Filharmonie Brno. V České filharmonii působí od roku 2023.

Jako sólistka vystoupila například se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK či Prague Philharmonia. Absolvovala stipendijní program Akademie komorní hudby a byla zařazena na Listinu mladých umělců Nadace Českého hudebního fondu. Je zakládající členkou komorních souborů Slavic Trio a Alinde Quintet, který je laureátem soutěže Carla Nielsena v Kodani a soutěže ARD v Mnichově.

Držitelka Ceny Jiřího Bělohlávka Anna Paulová má za sebou i přes své mládí již řadu úspěchů ze soutěží i z koncertních pódií. „Každý má svoji přirozenou barvu tónu a osobitost. Je potřeba se toho držet a nesnažit se nikoho napodobovat,“ říká mladá klarinetistka, mj. laureátka Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro z roku 2015 (2. cena, cena Nadace Bohuslava Martinů či cena Nadace Gideona Kleina) a semifinalistka prestižní Mezinárodní hudební soutěže ARD v Mnichově (2019). Celkový výčet všech úspěchů z mezinárodních soutěží je však velmi obsáhlý. „Měla jsem velké štěstí, že jsem se na konzervatoři dostala do třídy pana profesora Milana Poláka, který mě hned od prvního ročníku začal posílat na různé mezinárodní soutěže. Nejdříve jsem se zúčastnila soutěže konzervatoří, poté následovaly soutěže v Itálii, Slovinsku, Německu, Polsku a to byla pro mě velká zkušenost. Motivovalo mě také, že jsem si z každé soutěže odnesla první cenu,“ ohlíží se nazpět na svá raná studijní léta Anna Paulová, nyní doktorandka na Akademii múzických umění v Praze. 

Pražskou konzervatoř vystudovala kromě již zmíněného Milana Poláka také u Ludmily Peterkové; Akademii múzických umění v Praze pak u Jiřího Hlaváče a Vlastimila Mareše. Ve studiu pokračovala na Musikhochschule Lübeck, kde navštěvovala hodiny u Sabine Meyer a Reinera Wehle, na Royal Conservatoire Antwerp u Annelien van Wauwe a na Accademia di Santa Cecilia v Římě pod vedením Maestra Alessandra Carbonareho. Své hráčské dovednosti si dále rozšířila účastí na množství mistrovských kurzů pod vedením špičkových sólistů a pedagogů, jako jsou Sharon Kam, Shirley Brill, Charles Neidich, Yehuda Gilad či Martin Fröst. 

Svou sólovou koncertní dráhu odstartovala v patnácti letech, kdy debutovala s Prague Philharmonia a dirigentem Leošem Svárovským. Později vystoupila i s dalšími předními českými a zahraničními orchestry, například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Komorní filharmonií Pardubice, Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín, Münchener Kammerorchester, Orquestra Cascais e Oeiras Portugal či Orchestra Sinfonica Siciliana. V roce 2014 se pod taktovkou Jiřího Bělohlávka jako sólistka představila také s Českou filharmonií.

Vedle sólistické dráhy se věnuje i komorní hře a vystupuje s řadou vynikajících instrumentalistů, jako jsou například Charles Neidich, Ivo Kahánek, Martin Kasík, Václav Hudeček, Tomáš Jamník nebo Lubomír Brabec. Mozartův klarinetový koncert interpretuje v originální verzi na basetový klarinet, ale jinak se zaměřuje hlavně na skladby českých skladatelů 20. a 21. století (Bohuslav Martinů, Karel Husa, Viktor Kalabis, Josef Páleníček, Miloslav Ištvan, Jiří Teml, Zdeněk Šesták ad.) a spolupracuje také se skladateli mladé generace. 

Milan Al-Ashhab absolvoval hru na housle na Konzervatoři v Teplicích (Květoslava Hasilová) a pražské HAMU (Ivan Štraus). Od roku 2019 pokračuje ve studiích pod vedením Petera Schuhmayera na vídeňské Univesität für Musik und Darstellende Kunst a zdokonaluje se účastí na mnohých mistrovských kurzech (Pinchas Zukerman, Gábor Takács-Nagy či Hagai Shaham, Shlomo Mintz, Ida Haendel).

Je vítězem mj. prestižní Mezinárodní houslové soutěže Fritze Kreislera ve Vídni (2018), soutěže New York Concert Artists and Associates Worldwide Debut Audition (2018) a laureátem Čajkovského soutěže v Moskvě (2019). Obdržel cenu Classic Prague Awards 2018 (kategorie talent roku), Cenu Josefa Hlávky aj.

Vystupoval za doprovodu mnoha českých i zahraničních orchestrů (vídeňský ORF Radio-Symphonieorchester, Česká filharmonie, Moskevský symfonický orchestr, Hofer Symphoniker, Lʼarmonia terrena ad.) a pravidelně účinkuje s předním českým klavíristou a skladatelem Adamem Skoumalem (recitály v berlínské Filharmonii, v newyorské Merkin Hall, vídeňském Musikvereinu aj.).

Hraje na nástroj z dílny Nicoly Amatiho z roku 1662, kterou mu zapůjčila švýcarská organizace Maggini-Stiftung.