Italský barytonista Franco Vassallo, nyní pravidelný host světových operních scén, jako jsou Teatro alla Scala, Metropolitní opera v New Yorku či Královská opera Covent Garden v Londýně, projevoval své nadšení pro klasickou hudbu již od dětství. „Vážnou hudbu a operu jsem vždy miloval, protože kolem sebe vyzařovaly nádherný pocit klidu a harmonie,“ vyznává Vassallo. Učit zpívat se začal pod vedením Carla Melicianiho, který ho povzbudil ke studiu Civica Scuola di Musica v rodném Miláně. Zde, na Státní univerzitě, pak studoval také literaturu a filozofii, což mu ještě více obohatilo kulturní obraz a povědomí, jež může zužitkovávat i při ztvárňování operních rolí. Vědom si důležitosti hereckých schopností v hudebním divadle se také intenzivně zaobíral Stanislavského metodou, „V paměti mi utkvěl Stanislavského výrok, že divadlo začíná, když přestanete říkat ‚já něco dělám‘ a začnete říkat ‚já jsem‘. Něco magického se může stát jen pokud JSTE tou postavou. Když ztratíte sám sebe a stanete se pouhým nástrojem role, tak může být účinek velmi, velmi silný,“ prohlašuje.
Přestože se už několik let běžně pohyboval na koncertních pódiích, za skutečný počátek pěvecké kariéry považuje rok 1994, kdy vyhrál Mezinárodní pěveckou AsLiCo v Miláně. Toto vítězství mu totiž otevřelo dveře i do světa opery a umožnilo mu debutovat v rolích Davida v Mascagniho opeře L'amico Fritz a Belcoreho v Donizettiho L'elisir d'amore. V roce 1997 pak zvítězil v soutěži o cenu Arena di Verona, díky které si zazpíval roli Forda po boku Renata Brusona ve Verdiho Falstaffovi. V prvních letech svého operního působení zaznamenal velký úspěch jako Figaro v Lazebníku sevillském, kterým nejen debutoval ve slavném benátském Teatro La Fenice, ale poté i různě po světě. V následujících letech se zaměřoval na belcantový repertoár Donizettiho a Belliniho, než se ve zralejším věku vypracoval až k Verdiho rolím, jako jsou Simon Boccanegra, Ezio v Attilovi, Rigoletto, Macbeth či Nabucco. V poslední době se také poprvé úspěšně přiblížil předveristickému a veristickému repertoáru, který si vyzkoušel ve Státní opeře v Hamburku (Scarpia v Tosce), Maggio Musicale Fiorentino (Michele v Tabarru) či bruselském La Monnaie (Barnabáš v La Gioconda).
Kromě opery se věnuje i koncertnímu repertoáru, o čemž svědčí spolupráce s dirigenty, jako jsou Riccardo Chailly, Daniele Gatti, Valery Gergiev či Daniel Harding. V recitálové roli vystupuje s Giovannim Brollem nebo Giuliem Zappou, se kterým také nahrál své debutové recitálové album Arcano s písněmi Francesca Paola Tostiho.
