Český spolek pro komorní hudbu • Josef Špaček

„Spolupráce s Josefem Špačkem je úžasná. Je to skvělý člověk s úžasným srdcem. Poznáte to z jeho hraní, které je velmi ušlechtilé, plné emocí a odráží se v něm Špačkova osobnost a lidskost. A jeho technika je mimořádná. Je jedním z nejlepších sólových houslistů, které nyní máme,“ velice příznačně shrnuje osobnost Josefa Špačka Manfred Honeck, se kterým se tento mladý houslový virtuos na koncertních pódiích pravidelně potkává, a to ve snímku „Devět sezón“. Tento dokument České televize z roku 2023 je zajímavou sondou do života Josefa Špačka a mj. také postihuje jeho devítileté působení na postu koncertního mistra České filharmonie. 

I když už čtyři roky není jejím členem, je Josef Špaček s Českou filharmonií stále spjat, a to díky množství společných projektů. Přestože jako sólista vystupuje s nejvýznamnějšími orchestry po celém světě a jako komorní hráč je pravidelně hostem nejprestižnějších sálů, zachovává si svou skromnost, a tak jej vedle Carnegie Hall můžeme slyšet i v zapadlých českých vesničkách.

Kromě sólové dráhy se věnuje i komorní hře, například s Triem Zimbalist. V Čechách ho pak často slýcháme s violoncellistou Tomášem Jamníkem či s klavíristou Miroslavem Sekerou, s nimiž také rozšířil svou diskografii o nahrávky (nejen) českých skladatelů. Nahrává však i s orchestry: s Českou filharmonií například vydal CD s houslovými koncerty Janáčka, Dvořáka i Sukovou fantazií; nedávno pak vyšla nahrávka děl Bohuslava Martinů se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu pod taktovkou Petra Popelky.

Josef Špaček se narodil roku 1986 v Třebíči a už od raného věku byl nesmírně hudebně nadaný. Hudba byla díky tatínkovi (nyní už přes 30 let violoncellistou České filharmonie) i dalším hrajícím sourozencům přirozenou součástí jeho dětství, o kterém mj. pojednává jeho maminka ve své knižní řadě Špačci ve fraku. Cesta na Pražskou konzervatoř tedy byla přirozeným krokem. Po jejím absolvování (u Jaroslava Foltýna) si však splnil sen a studoval v Americe. Začal na Curtisově hudebním institutu ve Filadefii (Ida Kavafian a Jaime Laredo) a pokračoval na slavné newyorské Julliard School (Itzak Perlman). 

Hned po absolutoriu se vrátil do Čech a získal zde místo historicky nejmladšího koncertního mistra České filharmonie. Zároveň se začal u nás i ve světě profilovat jako sólista a komorní hráč, ale až díky interpretačním soutěžím, hlavně titulu laureáta světově proslulé mezinárodní soutěže královny Alžběty v Bruselu, začaly přicházet ty nejlukrativnější nabídky. Dokonce takové a v takovém množství, že se – v kombinaci s rodinnou situací, kdy se mu krátce po narození dcery narodila i dvojčata – nakonec rozhodl post koncertního mistra České filharmonie opustit a věnovat se výhradně sólové dráze. Jeho dětský sen, stát se slavným houslistou, se mu tedy díky obrovskému talentu i velké píli splnil. 

Klavírní umění Denise Kožuchina charakterizuje mimořádná technická zručnost, kterou vyvažuje umělcova pronikavá inteligence, klidná zralost a moudrost. Kožuchin má výjimečný dar, který mu umožňuje utvářet si s publikem bezprostřední a neodolatelné citové spojení.

Od svého vítězství v Soutěži královny Alžběty v Bruselu v roce 2010 ve věku třiadvaceti let si Kožuchin rychle vybudoval impozantní renomé a vystupoval na mnoha prestižních světových festivalech a koncertních síních, mezi něž se řadí například festival ve Verbier, kde získal v roce 2003 čestnou cenu, Progetto Martha Argerich v Luganu, sály berlínských a kolínských filharmoniků, hudební festival v Rheingau, newyorská Carnegie Hall, lipský Gewandhaus, mnichovský Herkulessaal, rotterdamský De Dolen, amsterdamský Concertgebouw, madridský Auditorio Nacional, milánská Accademia Nazionale di Santa Cecilia a pařížské Théâtre du Châtelet a Auditorium du Louvre.

V sezoně 2016/2017 vystupuje Kožuchin s následujícími orchestry a dirigenty: Royal Concertgebouw Orchestra (van Zweden), Chicagský symfonický orchestr (Krivie), londýnský Philharmonia Orchestra (Temirkanov), Německý symfonický orchestr Berlín (Poga), Filadelfský orchestr (Denève), Mahlerův komorní orchestr (Payare), Sanfranciský symfonický orchestr (Orozco-Estrada), Královská filharmonie ve Stockholmu (Weilerstein), Filharmonie v Oslu (Vasilij Petrenko), Torontský symfonický orchestr (Kristjan Järvi) a Orchestre de la Suisse Romande.

Mezi Kožuchinova význačná recitálová vystoupení v nedávné minulosti i ta plánovaná v blízké budoucnosti se řadí účinkování v Master Pianists Series v Concertgebouw, ve vídeňském Konzerthausu, v sále kolínských filharmoniků, v londýnské Wigmore Hall, na fesivalu ve Verbier a v rámci International Piano Series v Londýně. Vedle toho jsou v plánu sólové a komorní recitály s Jörgem Widmannem a Emmanuelem Pahudem v úvodní sezoně nové berlínské Boulezovy síně.

V roce 2015 podepsal Kožuchin exkluzivní smlouvu s nahrávací společností Pentatone. Debutový snímek pro tento label (Griegův Koncert pro klavír a orchestr a Čajkovského Koncert pro klavír a orchestr č. 1 s Berlínským rozhlasovým symfonickým orchestrem za řízení Vasilije Sinajského) byl v časopise Gramophone oceněn jako „Editor’s Choice“ a jmenován CD měsíce v časopisech Fono Forum a Stereophone.

Denis Kožuchin se narodil v roce 1986 v ruském Nižním Novgorodu do muzikantské rodiny a klavíru se věnoval od čtyř let pod vedením matky. Jako chlapec navštěvoval Balakirevovu hudební školu, kde studoval u Natalie Fisch, v letech 2000–2007 pak byl žákem madridské hudební školy Reina Sofía pod vedením Dmitrije Baškirova a Claudia Martinez-Mehnera.

Po zakončení studií obdržel diplom přímo z rukou španělské královny; byl prohlášen za nejlepšího studenta ročníku a jeho vlastní Cervantesovo trio pak dvakrát za nejlepší komorní soubor. Po madridském školení byl Kožuchin pozván na studia na Klavírní akademii u Comského jezera, kde pedagogicky působili např. Fu Cchung, Stanislav Judenič, Peter Frankl, Boris Berman, Charles Rosen a Andreas Staier. Studia završil u Kirilla Gersteina ve Stuttgartu. Kožuchin rovněž získal první cenu Vendome Prize v Lisabonu v roce 2009 a třetí cenu na mezinárodní klavírní soutěži v Leedsu v roce 2006.

Kožuchin se plně věnuje i komorní hudbě a spolupracuje mimo jiné s následujícími umělci:

Leonidas Kavakos, Renaud a Gautier Capuçonovi, Janine Jansen, Vadim Repin, Julian Rachlin, Jeruzalémské kvarteto, Kvarteto Pavla Haase, Radovan Vlatković, Jörg Widmann, Emmanuel Pahud a Alisa Weilerstein.