Český spolek pro komorní hudbu • Danish String Quartet

Také Maurice Ravel se zabýval komorní hudbou jen velmi sporadicky. Jeho kompoziční odkaz v tomto žánru obsahuje také pouhý jeden smyčcový kvartet, dále Introdukci a Allegro pro harfu s doprovodem smyčcového kvarteta, flétny a klarinetu, Trio pro klavír, housle a violoncello a dále už jen houslovou sonátu a sonátu pro housle a violoncello. Opomenout ovšem nemůžeme jeho jedinečný vklad do oboru písňové literatury.

Smyčcový kvartet F dur vznikl už v letech 1902–1903 a přesto ho právem řadíme mezi Ravelova první zralá díla. Je zajímavým dokladem pozoruhodného faktu, že stejně jako jeho učitel a starší přítel Claude Debussy vytvořil vynikající komorní skladbu hned na samém začátku své kompoziční dráhy. Skladatelé obvykle přistupovali ke kvartetní tvorbě později, vybaveni dlouholetými životními a kompozičními zkušenostmi. Jejich skladby se obvykle vyznačovaly hlubokým obsahem, filozofickou závažností a byly často niternou tvůrčí výpovědí. Ravel ve svých osmadvaceti letech tímto způsobem postupovat nechtěl. Jeho záměrem byla touha vyrovnat se s klasickým odkazem minulosti. Ve své autobiografii o tom píše: „Můj kvartet vyjadřuje touhu po konstruktivní výstavbě, která je nesporně nedokonale vyjádřena, ale projevuje se mnohem zřetelněji než v mých dřívějších kompozicích.“

Je zřejmé, že autor byl ve svých názorech až příliš skromný. Ve svém kvartetu řeší ryze hudební problémy, zabývá se krásou a barevností zvukových možností smyčcového ansámblu a výsledek je – i při zdánlivé jednostrannosti přístupu – imponující, osobitý a umělecky svrchovaný. Ravelova originalita spočívá v harmonické bohatosti, zvukové rafinovanosti i delikátnosti, s jakou uchopuje a naplňuje klasickou formu. Stěžejní místo zde má hlavní myšlenka první věty a její proměny, druhá věta je třídílným scherzem a ve třetí, přes zdánlivou složitost, poznáváme písňovou formu. Závěrečná věta má formu ronda. Skladba nese věnování „Mému drahému Mistrovi Gabrielu Faurému“, ale ten s její podobou nebyl příliš spokojen. S mnohem větším pochopením a nadšením ji přijal Claude Debussy, když v jeho dopise bezradnému a smutnému skladateli čteme: „Jménem bohů hudby a jménem svým Vás zapřísahám – nedotýkejte se ničeho, co jste ve svém kvartetu napsal!“ Ravelovi se naštěstí dostalo důležité podpory od respektovaného staršího vrstevníka, což mu vrátilo ztracené sebevědomí. Ravelův jediný kvartet vzniklý na počátku 20. století se brzy zařadil mezi vrcholné tvůrčí počiny francouzské a evropské komorní hudby.