Český spolek pro komorní hudbu • Danish String Quartet

„Jsme tři Dánové a jeden norský violoncellista. Protože jsme poměrně vousatí, často nás přirovnávají k Vikingům. Anglické pobřeží však drancujeme jen příležitostně,“ píší o sobě na svém webu členové jednoho z nejvyhledávanějších smyčcových kvartet současnosti, Danish String Quartet. Svou „intenzivní souhrou, extrémní dynamickou proměnlivostí (při níž se zdá, že jsou k sobě přilepeni), dokonalou intonací“ (Gramophone) a radostí ze společného tvoření hudby již více než dvacet let těší posluchače ve vyprodaných koncertních sálech po celém světě.

Dánská část osazenstva se potkala ještě v dětských letech na dánském letním táboře pro nadšené amatérské hudebníky. „Byli jsme obyčejní dánští kluci s nadprůměrným zájmem o klasickou komorní hudbu,“ vzpomínají na tábor, kde spolu kromě komorní hudby hráli také fotbal. „Rychle jsme se stali nejlepšími přáteli a jsme jimi dodnes.“ V roce 2001 začali pracovat pod vedením Tima Frederiksena z Královské dánské hudební akademie v Kodani a ještě před dosažením plnoletosti z nich bylo seriózní smyčcové kvarteto. „Čas plynul a my jsme dospěli. Narostly nám vousy. V roce 2008 se k nám pak přidal norský violoncellista Fredrik Schøyen Sjölin,“ dodává kvartet, který měl v té době už slušně rozjetou kariéru a na kontě několik úspěšných alb (např. kompletní kvartety Carla Nielsena).

Skandinávské hudbě se při své koncertní i nahrávací činnosti věnují tito „Umělci nové generace BBC“ a držitelé nejvýznamnějšího dánského kulturního ocenění, Ceny Carla Nielsena, dodnes. Kromě zmíněného Nielsena natočili také díla Adèse, Nørgårda a Abrahamsena; zabývají se též interpretací vlastních úprav skandinávských lidových písní. V srpnu 2024 jim pod labelem ECM po Wood Works (2014) a Last Leaf (2017) vyšlo již třetí album tohoto zaměření, Keel Road, které zaznamenává putování po hudebních stezkách napříč Severním mořem, od Dánska a Norska až po Faerské ostrovy, Anglii a Irsko. V současnosti kvarteto natáčí kompletní řadu mimořádně úspěšného projektu Doppelgänger, který spojuje světové premiéry soudobých kompozic s významnými Schubertovými kvartety a kvintety. Kvarteto s ním nedávno vystoupilo například v Tanglewoodu, Amesterdamu a Lipsku (světová premiéra skladby Thomase Adèse), v Carnegie Hall či belgickém Flagey (Bent Sørensen).

Podobný projekt však není v portofoliu kvarteta výjimkou. Prosluli například vydáním pětidiskové série PRISM, která zkoumá vztahy mezi Bachovými fugami, Beethovenovými smyčcovými kvartety a díly Šostakoviče, Schnittkeho, Bartóka, Mendelssohna a Weberna. V roce 2007 založili festival DSQ, který se koná v intimním a neformálním prostředí v Kodani; v roce 2016 pak zahájili koncertní sérii Series of Four, v níž vystupují sami, ale také zvou své kolegy. Kromě Evropy jsou v současnosti hodně vyhledávaní také v USA a několikanásobná turné za jednu sezonu tak nejsou ojedinělá. „Co umí, je být výjimečným kvartetem, ať už hrají jakýkoli repertoár,“ hodnotí Anthony Tommasini v The New York Times. 

Také Maurice Ravel se zabýval komorní hudbou jen velmi sporadicky. Jeho kompoziční odkaz v tomto žánru obsahuje také pouhý jeden smyčcový kvartet, dále Introdukci a Allegro pro harfu s doprovodem smyčcového kvarteta, flétny a klarinetu, Trio pro klavír, housle a violoncello a dále už jen houslovou sonátu a sonátu pro housle a violoncello. Opomenout ovšem nemůžeme jeho jedinečný vklad do oboru písňové literatury.

Smyčcový kvartet F dur vznikl už v letech 1902–1903 a přesto ho právem řadíme mezi Ravelova první zralá díla. Je zajímavým dokladem pozoruhodného faktu, že stejně jako jeho učitel a starší přítel Claude Debussy vytvořil vynikající komorní skladbu hned na samém začátku své kompoziční dráhy. Skladatelé obvykle přistupovali ke kvartetní tvorbě později, vybaveni dlouholetými životními a kompozičními zkušenostmi. Jejich skladby se obvykle vyznačovaly hlubokým obsahem, filozofickou závažností a byly často niternou tvůrčí výpovědí. Ravel ve svých osmadvaceti letech tímto způsobem postupovat nechtěl. Jeho záměrem byla touha vyrovnat se s klasickým odkazem minulosti. Ve své autobiografii o tom píše: „Můj kvartet vyjadřuje touhu po konstruktivní výstavbě, která je nesporně nedokonale vyjádřena, ale projevuje se mnohem zřetelněji než v mých dřívějších kompozicích.“

Je zřejmé, že autor byl ve svých názorech až příliš skromný. Ve svém kvartetu řeší ryze hudební problémy, zabývá se krásou a barevností zvukových možností smyčcového ansámblu a výsledek je – i při zdánlivé jednostrannosti přístupu – imponující, osobitý a umělecky svrchovaný. Ravelova originalita spočívá v harmonické bohatosti, zvukové rafinovanosti i delikátnosti, s jakou uchopuje a naplňuje klasickou formu. Stěžejní místo zde má hlavní myšlenka první věty a její proměny, druhá věta je třídílným scherzem a ve třetí, přes zdánlivou složitost, poznáváme písňovou formu. Závěrečná věta má formu ronda. Skladba nese věnování „Mému drahému Mistrovi Gabrielu Faurému“, ale ten s její podobou nebyl příliš spokojen. S mnohem větším pochopením a nadšením ji přijal Claude Debussy, když v jeho dopise bezradnému a smutnému skladateli čteme: „Jménem bohů hudby a jménem svým Vás zapřísahám – nedotýkejte se ničeho, co jste ve svém kvartetu napsal!“ Ravelovi se naštěstí dostalo důležité podpory od respektovaného staršího vrstevníka, což mu vrátilo ztracené sebevědomí. Ravelův jediný kvartet vzniklý na počátku 20. století se brzy zařadil mezi vrcholné tvůrčí počiny francouzské a evropské komorní hudby.