Český spolek pro komorní hudbu • Wihanovo kvarteto

Wihanovo kvarteto je jedním z předních smyčcových kvartet, jež v nedávných letech vznikla z velké české interpretační školy. Kvarteto vzniklé v roce 1985 si získalo mimořádný věhlas za interpretaci, jak domácího českého repertoáru, tak i mnoha nejpřednějších děl kvartetního repertoáru období klasicismu a romantismu i děl moderních.

Jeho rozvíjející se obdivuhodná mezinárodní kariéra zahrnuje vystoupení na předních festivalech v Evropě a na Dálném východě. Pravidelně koncertuje v USA a podniklo také turné po Austrálii a Novém Zélandu, jež se setkalo se značným ohlasem. Je častým hostem ve Velké Británii a jeho vystoupení jsou často na pořadu vysílání jak Radia 3, tak i koncertů Wigmore Hall, Bridgewater Hall, South Bank a v mnoha jiných místech.

Wihanovo kvarteto je laureátem mnoha mezinárodních soutěží - festivalu Pražské jaro 1988, mezinárodní soutěže komorní hudby v Trapani na Sicílii v roce 1990 a Svátku komorní hudby v Osace v roce 1996, což vyústilo v každoroční nová pozvání do Japonska. V roce 1991 získalo jak první cenu, tak i cenu obecenstva v Londýnské mezinárodní soutěži smyčcových kvartet. Třikrát bylo kvarteto nominováno na cenu královské filharmonické společnosti jakožto ocenění jeho mimořádné výchovné práce a interpretačních výkonů ve Velké Británii. Diskografie kvarteta - přes 40 CD - svědčí o jeho vřelém vztahu k české hudbě, ale zahrnuje také mnohá klasicistní, romantická a moderní díla kvartetního repertoáru. Jeho nahrávka Shönbergova 4.kvartetu spolu s Pfitznerovým kvartetem č.2 získala nejvyšší ocenění francouzského časopisu Repertoire. Jeho závěrečné CD cyklu Beethovenových kvartet pro firmu Lotos bylo vydáno v prosinci 2005 na koncertu k 20.výročí kvarteta v pražském Rudolfinu. Kvarteto je residenčním kvartetem Trinity College of Music v Londýně. Za pobytů ve Velké Britanii účinkují Wihanovci pravidelně pro CAVATINA Chamber Music Trust v koncertech pořádaných pro popularizaci komorní hudby mezi mládeží. Kvarteto též pořádalo mistrovské kurzy v Royal Welsh College of Music and Drama Cardiffu a zúčastnilo se řady kursů, jako Darlington International Summer School a Pro Corda.

V sezoně 2007 – 2008 soubor provedl na 6 ti koncertech celé kvartetní dílo Ludwiga van Beethovena. Koncerty se uskutečnily v Anežském klášteře v Praze. Z těchto koncertů byla pořízena nahrávka, která vyšla na CD a DVD nosičích u společnosti Nimbus Alliance ve Velké Británii.

V roce 2009 vydalo stejné vydavatelství unikátní nahrávka 24 Capriccií N. Paganiniho. Tento jeho opus 1 upravil pro smyčcové kvarteto americký skladatel William Zinn. Během sezóny 2012/2013 bylo WQ rezidenčním souborem Spolku pro komorní hudbu České filharmonie a provedlo v Rudolfinu řadu koncertů.
Od roku 2012 je WQ "Richard Carne Quartet in Residence" na Trinity Laban Conservatoire of Music and Dance a také provádí mistrovské kurzy na Royale Academy of Music v Londýně.

WQ pravidelně natáčí CD a DVD pro Nimbus Alliance, za která se mu dostalo mnoha ocenění u odborné kritiky.

Od roku 2014 vystřídal u pultu violy charismatického Jiřího Žigmunda syn primária, violista Jakub Čepický.
V sezóně 2015/2016 oslavilo WQ 30 let činnosti na mnoha koncertech doma i v zahraničí, včetně koncertů ve Wigmore Hall a v Rudolfinu.

V únoru 2017 se violoncellista souboru Aleš Kaspřík rozhodl ukončit působení v kvartetu z osobních důvodů. V této složité situaci se podařilo kvartetu získat Michala Kaňku, cellistu vynikajícího Pražákova kvarteta.

„Schubertova komorní hudba, zvláště jeho smyčcové kvartety a jeho tria pro klavír, housle a violoncello, patří k nejlepším svého druhu v celé hudební literatuře. Z kvartetů považuji za nejoriginálnější a nejvýznamnější Kvartet d moll (…),“ píše Antonín Dvořák ve svojí úvaze o Franzi Schubertovi, kterou v červenci 1894 uveřejnil americký časopis The Century Illustrated Monthly Magazine. A pokračuje: „Schubert se nesnaží dát své komorní hudbě orchestrální charakter, a přesto dosahuje úžasné rozmanitosti skvělých zvukových efektů. Zde, a nejen zde, je tok jeho melodií spontánní, nepřetržitý a nepotlačitelný (…).“ Dvořák měl Schubertovu tvorbu moc rád, často se jí zabýval a ovlivnila ho i na skladatelské cestě: „Co se mne týče, ze srdce vyznávám, že Schubertovi vděčím za mnohé.“

Mějme Dvořákova slova na paměti, až budeme poslouchat Schubertův „nejoriginálnější a nejvýznamnější“ Smyčcový kvartet č. 14 d moll „Smrt a dívka“.

Pojmenování dala kvartetu věta druhá, ve které Schubert uvádí a v nádherných variacích zpracovává melodii své písně Smrt a dívkaz roku 1817. Je to zhudebněný dialog, ve kterém dívka odhání smrt, protože život je přece tak krásný a sladký; smrt naopak dívku vybízí, ať jí jen podá ruku a odevzdá se do náruče, v níž najde klid a spočinutí. Použití právě této písně ve smyčcovém kvartetu z roku 1824 bývá spojováno s velmi těžkým obdobím Schubertova života. Skladatel tehdy jednomu z přátel napsal: „Myslete si člověka, jehož zdraví už se nikdy nespraví a který z čirého zoufalství dělá čím dál víc špatného než dobrého. Myslete si člověka, jehož nejsvětlejší naděje se zmarnily, pro něhož jsou láska a přátelství něčím mučivým, jehož nadšení pro všechno krásné rychle mizí. A pak se ptejte sám sebe, jestli takový člověk není skutečně hluboce nešťastný.“

Schubertovu naléhavou hudební zprávu obvykle tlumočí čtyři hudebníci, čtyři hráči smyčcového kvarteta. V jejich společném přístupu, ale i v napětí, které mezi jejich hlasy vzniká, se interpretace Smrti a dívky utváří vždy znovu. Dílo tak někdy vyzní jako boj o život, jindy jako bolestínská zpráva, jindy naopak s hlubokým a vážným smutkem.