Český spolek pro komorní hudbu • Bennewitzovo kvarteto

Barytonista Roman Hoza se narodil ve Zlíně. Vystudoval Janáčkovu akademii múzických umění a absolvoval roční stáž na Universität für Musik und darstellende Kunst ve Vídni.

Roku 2014 v rámci programu Young Singers Project vystoupil na prestižním Salzburger Festspiele jako Dandini v úpravě Rossiniho Popelky. V letech 2015 a 2016 byl členem operního studia Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Po návratu do České republiky se stal sólistou Národního divadla Brno a během svého angažmá zde ztvárnil několik zásadních rolí barytonového repertoáru (Don Giovanni, Guglielmo, Rossiniho Figaro, Belcore, Escamillo ad.). Jako host spolupracuje také s pražským Národním divadlem (Mozartův Figaro, Dandini, Mamma Agata), Národním divadlem moravskoslezským (Hamlet) a Divadlem J. K. Tyla v Plzni (Hamlet, Danilo). Ze zahraničních hostování jmenujme například spolupráci s Opéra National de Lyon nebo Göteborgsoperan. V roce 2019 se Roman Hoza vrátil do düsseldorfské Deutsche Oper am Rhein opět jako Rossiniho Dandini a od sezóny 2020/2021 patří do stálého sólistického ansámblu opery. Na jevišti se zde mimo jiné představí jako Papageno nebo Belcore.

Romana Hozu jste mohli slyšet na festivalech Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl, Moravský podzim, Concentus Moraviae a dalších. Jako sólista vystoupil se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Filharmonií Brno, Janáčkovou filharmonií Ostrava, Filharmonií Hradec Králové, Czech Virtuosi a mnoha jinými hudebními tělesy.

Je také vyhledávaným interpretem komorní a barokní hudby. Schumannův cyklus Dichterliebe provedl za doprovodu Ahmada Hedara ve Dvořákově síni Rudolfina. Pravidelně jej můžete vidět po boku cembalistky Barbary Marii Willi nebo jako sólistu barokních ansámblů Collegium 1704, Musica Florea, Ensemble Inégal a Czech Ensemble Baroque. Do jeho repertoáru patří mimo mnoha jiných basový part v Händelově Mesiáši, Haydnově Stvoření nebo Ježíš v Janových pašijích J. S. Bacha.

Komorní sbor Martinů Voices byl založen v roce 2010. Jeho hlavním uměleckým cílem je špičková interpretace komorní sborové tvorby 19.–21. století, dramaturgie sboru se ale nevyhýbá ani hudbě renesanční, barokní a klasicistní. Ansámbl tvoří profesionální zpěváci, kteří pracují pod vedením sbormistra Lukáše Vasilka.

Martinů Voices jsou pravidelnými hosty nejvýznamnějších českých hudebních festivalů (např. Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Dvořákova Praha, Struny podzimu, Svatováclavský hudební festival, Lípa Musica). Koncertují převážně samostatně, některé projekty ale realizují také ve spolupráci s tuzemskými orchestry a dirigenty. V roce 2014 provedli spolu s Českou filharmonií a jejím šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem operu Bohuslava Martinů Čím lidé žijí. Tato umělecká spolupráce jim přinesla mj. nominaci na prestižní ocenění „International Opera Award“ (2015). K velkým úspěchům Martinů Voices patří také jejich společný koncert se slavným britským souborem Tallis Scholars, který se uskutečnil v roce 2016 v rámci festivalu Dvořákova Praha. O rok později pak sbor uvedl ve spolupráci s ansámblem Bang on a Can All-Stars českou premiéru kantáty Anthracite Fields, jejíž autorkou je Američanka Julia Wolfe (festival Struny podzimu).

Nahrávky Martinů Voices vydané u společnosti Supraphon zachycující výběr sborové tvorby Jana Nováka a Bohuslava Martinů (2014, 2018) vzbudily mimořádný ohlas. Album madrigalů Bohuslava Martinů získalo ocenění Diapason dʼOr ve významném francouzském časopise Diapason a obdrželo nejvyšší hodnocení, tzv. Editor’s Choice v prestižním britském časopisu Gramophone.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Bennewitzovo kvarteto, které nese již od roku 1998 jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze, je v mezinárodním měřítku špičkovým komorním souborem. To dokládají nejen vítězství ve dvou prestižních soutěžích – v Ósace v roce 2005 a Prémio Paolo Borciani v Itálii v roce 2008, ale i pochvalné hlasy kritiky. Již v roce 2006 německý Frankfurter Allgemeine Zeitung napsal: „...obdivuhodná byla vedle zřetelné strukturace hudby zvukově krásná tónomalba a intonační čistota provedení. Jen velmi zřídka člověk zažije takto umně a efektně znějící harmonie... Veliké umění.“ Také na domácí scéně získal soubor mnohá ocenění. V roce 2004 bylo Bennewitzovo kvarteto vyhlášeno laureátem Českého spolku pro komorní hudbu při České filharmonii a v roce 2019 soubor převzal cenu Classic Prague Awards za nejlepší komorní výkon roku.

Kvarteto pravidelně koncertuje na významných českých i zahraničních podiích (londýnská Wigmore Hall, vídeňský Musikverein, berlínský Konzerthaus, pražské Rudolfinum ad.) a vystupuje také na prestižních festivalech jako jsou Salzburger Festspiele, Luzerne Festival či Pražské jaro. Soubor navázal uměleckou spolupráci s vynikajícími umělci jako Alexander Melnikov, Vadim Gluzman, Jean-Yves Thibaudet, Isabel Charisius ad.

Zvláštní potěšení přináší Bennewitzovu kvartetu působení na domácí hudební scéně. Velmi si cení spolupráce s Českou filharmonií a jejím bývalým šéfdirigentem Jiřím Bělohlávkem při provedení Koncertu pro smyčcové kvarteto a orchestr Bohuslava Martinů, jakož i setkání se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a dirigentem Michaelem Sanderlingem, s nímž kvarteto provedlo skladbu Absolute Jest Johna Adamse. Pro Českou televizi natočilo kvarteto v ojedinělém prostoru Vily Tugendhat oba smyčcové kvartety Leoše Janáčka; významné koncerty souboru pravidelně zaznamenává Český rozhlas. 

Vedle bohatého hudebního projevu dbá kvarteto na výběr originálního repertoáru. V roce 2012 a 2015 provedlo v jediném večeru kompletní šestici Bartókových kvartetů na festivalu Maggio Musicale Fiorentino a ve švédské Uppsale. V lednu roku 2014 uvedlo v berlínském Konzerthausu ve světové premiéře skladbu Slavomíra Hořínky Songs of Immigrants. U společnosti Supraphon vydalo v roce 2019 nahrávku se skladbami židovských perzekvovaných autorů (Viktor Ullmann, Hans Krása, Erwin Schulhoff a Pavel Haas).

V sezoně 2023/2024 se Bennewitzovo kvarteto vrací na řadu evropských pódií (Stuttgart, Mannheim, Heidelberg, Linec, Bilbao) a debutuje v Klagenfurtu, Darmstadtu a Duisburgu. Opět také koncertuje ve Spojených státech a Kanadě, ale v různých koncertních projektech pokračuje i v České republice –kromě dnešního koncertu kvarteto vystoupilo například na Dvořákově Praze nebo na koncertu v rámci komorní řady FOK. Soubor v současné době připravuje vydání nového CD, na kterém zazní smyčcové kvartety „těch, kteří spolu hrávali“ – Haydna, Mozarta, Vaňhala a Dittersdorfa.

Soubor nese již od roku 1998 jméno houslisty a ředitele Pražské konzervatoře Antonína Bennewitze (1833‒1926), který se zasloužil o vytvoření české houslové školy. Mezi jeho žáky patřil Otakar Ševčík, František Ondříček, ale také Karel Hoffmann, Josef Suk a Oskar Nedbal, jimž dal podnět k založení slavného Českého kvarteta.

Matouš Zukal (*1998) začal hrát na klavír v sedmi letech. Studoval na Gymnáziu a Hudební škole hl. m. Prahy u Jitky Němcové a na Pražské konzervatoři ve třídě Iva Kahánka. V současné době pokračuje ve studiu u téhož profesora na pražské HAMU. V letošním roce se stal laureátem mezinárodní soutěže Pražské jaro, kde získal 2. cenu a další zvláštní ocenění – cenu Nadace Gideona Kleina a cenu Českých center. V roce 2019 zvítězil v soutěži Nadace Bohuslava Martinů, kde také obdržel cenu pro nejlepšího účastníka, cenu za nejlepší interpretaci skladby B. Martinů a cenu Zorky a Jaroslava Zichových. V roce 2020 účinkoval na festivalu Dvořákova Praha, kde se podílel na provedení kompletního klavírního díla Antonína Dvořáka v rámci klavírního maratonu. Matouš je členem Akademie komorní hudby, se kterou se zúčastnil mj. festivalu Styriarte Graz. Již od dětství v rámci mistrovských kurzů konzultuje u významných osobností jako sir András Schiff, Lukáš Vondráček, Jiří Hlinka, Leif Ove Andsnes ad. V roce 2021 byl Matouš Zukal vybrán jako stipendista International Music Academy v Lichtenštejnsku do třídy Milany Černjavské.