Český spolek pro komorní hudbu • Alinde Quintet

Dechový soubor Alinde Quintet, vítěz prestižní soutěže ARD v Mnichově, byl založen na začátku roku 2019 mladými hudebníky v Praze. „S flétnistkou Aničkou Taláckovou jsme společně hrály v různých komorních uskupeních už za dob studií na hudebním gymnáziu na Žižkově a přestože jsme se poté rozutekly na vysoké školy různě po republice i do zahraničí, nakonec jsme k sobě našly cestu zpět. Bylo to v období hledání našich prvních angažmá v orchestrech a založení souboru jsme tehdy vnímaly mimo jiné jako skvělou průpravu pro naše orchestrální hraní. Oslovily jsme klarinetistu Davida Šimečka a později se k nám přidal Kryštof Koska na hornu a Petr Sedlák na fagot,“ vzpomíná na začátky souboru první hobojistka České filharmonie Barbora Trnčíková.

Laureáti mnoha mezinárodních i národních soutěží (Pražské jaro, Mezinárodní soutěž v Chieri apod.) začali brzy sbírat také ceny ze soutěží komorní hry. Již krátce po svém založení vyhrál Alinde Quintet první cenu v mezinárodní konkurenci dechových kvintet na Bucharest International Music Competition a zanedlouho také první cenu v komorní hře v ODIN International Music Competition a třetí cenu z Mezinárodní soutěže komorních souborů OPUS. Zásadním úspěchem bylo získání třetí ceny v Mezinárodní soutěži komorní hry Carla Nielsena v Kodani v roce 2023 a účast ve finále soutěže ROSL v Londýně. Cesta Alinde Quintetu vyvrcholila v roce 2024 vítězstvím v Mezinárodní hudební soutěži ARD v Mnichově.

Členové souboru, absolventi prestižních univerzit v Londýně, Bruselu, Lublani, Lyonu, Praze a Brně, nyní zastávají vedoucí pozice v předních českých i zahraničních orchestrech, jako jsou Orchestr Národního divadla, Filharmonie Brno, Symfonickém orchestru hl. m. Prahy FOK, Münchner Symphoniker; zároveň působí v České filharmonii, Symfonickém orchestru Českého rozhlasu a Prague Philharmonia. Své orchestrální zkušenosti v minulosti získávali mj. ve věhlasných mládežnických orchestrech Gustav Mahler Jugendorchester a European Union Youth Orchestra. „Myslím, že je znát, že povětšinou působíme v orchestrech a většinou na pozicích sólových hráčů. Do ansámblu si tak přenášíme symfonický zvuk, ale zároveň i trochu ‚sólistična‘, které podle mě není na škodu, když je v omezené míře. Obecně se snažíme tvořit společný názor a zvuk; vzájemně komunikovat. Ale to je samozřejmě práce na dlouho, možná nekonečná,“ doplňuje Trnčíková. 

Svůj repertoár soubor staví na věhlasných dílech pro dechová kvinteta, ale rádi často bloudí i ve vodách málo známého repertoáru, ať už z hudební historie či současnosti. Součástí jejich koncertů (a nebude tomu jinak i tentokrát) jsou často také aranže, jak ostatně ukázali také v roce 2024 při svém debutu na festivalu Pražské jaro.

Giuseppe Verdi je jistě největší osobností italské opery a bel canta. Tragická opera Síla osudu (La forza del destino) čerpá tematicky ze španělského a italského prostředí a má svůj původ ve stejnojmenné hře španělského dramatika Ángela de Saavedry, vévody z Rivas. Skladatel ji napsal na objednávku z Petrohradu, kde také poprvé s mimořádným úspěchem zazněla ve světové premiéře 10. listopadu 1862 na jevišti Carského divadla. Až po půl roce se objevila ve Verdiho vlasti, v římském divadle Apollo. Verdi však s původní podobou svého hudebně dramatického díla nebyl spokojen a o šest let později k provedení v milánské La Scale operu důkladně přepracoval. Zároveň místo krátkého orchestrálního úvodu napsal velkou předehru, dodnes často hranou také samostatně na koncertních pódiích. V definitivním znění v Miláně vytvořila hlavní sopránovou roli proslulá česká pěvkyně Tereza Stolzová.

Děj opery na libreto Francesca Marii Piaveho (k pozdější textové revizi byl pro jeho nemoc přizván Antonio Ghislanzoni) se odvíjí v překvapivých zvratech. Základem je krevní msta a neodvratitelnost osudu. Mladá urozená Leonora opustila domov po nešťastné smrti svého otce, kterou způsobil neúmyslně její nápadník Alvaro. Přestrojená za mnicha najde útočiště v odlehlé poustevně, ale i tam ji nakonec vyhledá neúprosný osud v podobě dramatického konfliktu mezi stále milovaným Alvarem a pomstychtivým bratrem Carlosem.

V předehře k Síle osudu Verdi brilantně zpracoval všechny hlavní motivy spletitého příběhu s tragickým vyústěním. A to se skutečně značnou vynalézavostí a formální suverenitou. Partitura je v četných pasážích vypracována se symfonickou velkorysostí – a také v tom tkví její oblíbenost jako imponujícího koncertního čísla. Samotná opera – možná kvůli komplikovanému a nepřehlednému ději – dlouho hledala své místo v divadelním repertoáru. Ve Vídni při prvém provedení propadla a do střední Evropy dlouho nepronikla. Před 1. světovou válkou byla provedena v Hamburku a v roce 1925 její libreto upravil pražský rodák, spisovatel Franz Werfel.