Robert Kružík, v současné době šéfdirigent Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, stálý hostující dirigent Filharmonie Brno a od sezony 2025/26 šéfdirigent Janáčkovy opery Národního divadla Brno, patří k nejmladší generaci českých dirigentů. Začínal však jako violoncellista. „Když naši zjistili, že mám rytmus a slyším, posadili mne ke klavíru, a když mi bylo šest, tak to už mne pan profesor Havlík učil hrát na violoncello. Jenže já jsem pak na konzervatoři současně začal objevovat kouzlo taktovky,“ vzpomíná držitel Ceny Jiřího Bělohlávka na své hudební začátky. Studoval na Konzervatoři Brno, kde se ve hře na violoncello vzdělával u Miroslava Zichy a v dirigování u Stanislava Kummera, a dále pokračoval na Akademii múzických umění v Praze, kde byli jeho pedagogy Leoš Svárovský, Charles Olivieri-Munroe, Lubomír Mátl v dirigování a Miroslav Petráš ve hře na violoncello. V akademickém roce 2012/2013 podnikl studijní stáž na Zürcher Hochschule der Künste ve Švýcarsku a i zde ho provázely oba obory, což bere pro svůj profesní život jako velice prospěšné: „To, že jsem poznal, jaké to je být na druhé straně taktovky, skýtá velké výhody. Například jsem teď jako dirigent vůči hráčům empatičtější.”
Spolupráce s brněnskou Janáčkovou operou, do jejíhož čela se v sezoně 2025/26 dostává, začala ještě v průběhu studií a pokračovala i nadále. „Bylo to pro mne jako čerstvého absolventa akademie nevýslovné štěstí, že jsem rovnýma nohama vplul do praxe. Avšak bylo to, jako když si s čerstvým řidičákem sednete do limuzíny,“ přiznává dirigent, který zde nastudoval množství titulů, jako například Rossiniho operu Hrabě Ory, Čajkovského Pikovou dámu a Evžena Oněgina, Smetanovu Libuši, která zazněla ke 100. výročí založení Československé republiky, Růžového kavalíra Richarda Strausse, Řecké pašije Bohuslava Martinů nebo Verdiho Otella. Dodnes se však kromě operního dirigování věnuje i tomu symfonickému. „Symfonická hudba má pochopitelně zase jiný lesk. Ale já jsem velmi rád, že jsem se dosud jaksi nerozhodl, čemu se věnovat více. Že nemám škatulku. Že stojím mezi těmito dvěma báječnými světy,“ tvrdil v rozhovoru pro magazín Harmonie v roce 2023.
Kromě již zmíněných symfonických a operních orchestrů ještě několik sezon působil jako dirigent Národního divadla moravskoslezského v Ostravě a spolupracuje například s Českou filharmonií, MDR-Sinfonieorchester, Filharmonia Narodowa, Prague Philharmonia či Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Je zván také na významné festivaly, jako jsou Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Svatováclavský hudební festival či Festival Eufonia.
I přes rostoucí dirigentskou kariéru se stále věnoval a věnuje violoncellu. S úspěchem se zúčastnil řady violoncellových soutěží, jako jsou Pražské jaro, Soutěž Nadace Bohuslava Martinů či Mezinárodní soutěž Leoše Janáčka v Brně, a zdokonaloval se na řadě mistrovských kurzů – ve hře na violoncello to bylo u Jiřího Bárty, Michaely Fukačové a Raphaela Wallfische; v dirigování u Norberta Baxy, Johannesa Schlaefliho a Davida Zinmana.