„… pak se znovu otevřela škvíra a Kuranes spatřil jiskřící minarety města, ladné galéry zakotvené v modrém přístavu a díval se, jak se ginkga na hoře Aran pohupují v mořském vánku. Ale tentokrát nebyl ze sna vytržen a snášel se, jako by měl křídla, na travnaté úbočí, až konečně nohama lehce spočinul na drnu. Skutečně se navrátil do údolí Ooth-Nargai a do nádherného města Celephais.“
– Howard Phillips Lovecraft: Celephais
Mezi lety 1918 a 1932 napsal H. P. Lovecraft sérii povídek odehrávajících se v Dreamlands, snovém světě, do kterého je možné vstoupit pouze spánkem. Jeho texty inspirovaly současného francouzského skladatele Guillauma Connesona k napsání tří symfonických básní. Fanouškem spisovatele se stal už v pubertě, v dospělosti ho pak četl znovu – a zatoužil se do jeho fantazijního světa opět ponořit.
„Když od Netherlands Philharmonic Orchestra přišla objednávka skladby, plánoval jsem nejdřív napsat velkou symfonickou báseň o životě tohoto amerického autora. Už jsem jednu takovou napsal jako teenager, byla to moje úplně první orchestrální kompozice. Rozhodl jsem se do jeho vesmíru vrátit.
Chtěl jsem vytvořit fresku plnou barev, tak trochu barokní, explozivní. V Lovecraftovi tohle všechno je. Každé ráno si zapisoval sny a pak je přetvářel do literárních textů. Jedná se o sled vizí, stejně jako ve snu se obrazy střídají velmi rychle. Sen se mění v noční můru, světlo v proud stínů.“
I Ravelův druhý klavírní koncert vznikl na zakázku, některé požadavky měl ale jeho zadavatel Paul Wittgenstein od začátku o dost jasnější. Během první světové války tento pianista na ruské frontě přišel o ruku. Odhodlaný pokračovat v nedávno započaté koncertní kariéře vyvinul vlastní techniku hry levou rukou a počal již existující repertoár upravovat ke svým účelům. Zároveň si hned u několika skladatelů objednal skladby nové.
Ravelova kompozice náročného zákazníka nenadchla. „Kdybych chtěl hrát bez orchestru, neobjednal bych si koncert,“ okomentoval ironicky dlouhé sólo v úvodu díla. Ravel však skladbu nepřehodnotil, a tak ji Wittgenstein 27. listopadu 1931 na vídeňské premiéře zahrál v původní podobě.
Na začátku večera uslyšíme, zda Maurice Ravel svého krajana Alberta Roussela inspiroval i v baletní suitě Bakchus a Ariadna. Na jeho konci se pak s Georgem Gerschwinem za Ravelem vydáme do Paříže, kam roku 1936 přijel u svého vzoru studovat.