Česká filharmonie • Stéphane Denève

Přestože jí ještě není ani 30, už řadu let se klavíristka Marie-Ange Nguci pohybuje na mezinárodní hudební scéně mezi největšími světovými hvězdami. Její hru, ve které se snoubí autenticita, výrazná muzikálnost i inteligence, již slyšel například vídeňský Musikverein, amsterdamský Concertgebouw, tokijská Suntory Hall či Philharmonie de Paris. Do hudebního povědomí se dostala v roce 2011, kdy vyhrála svou první mezinárodní klavírní soutěž v Lagny-sur-Marne, na kterou navázaly mnohé další. Velkým milníkem se pak v roce 2017 stalo její první album „En Miroir“, za které získala ocenění Choc de Classica. Od té doby platí za žádanou sólistku, která se tak na významných pódiích již měla možnost potkat s renomovanými dirigenty, Paavem Järvim či Fabiem Luisim, a orchestry, jako jsou Symfonický orchestr NHK, Symfonický orchestr BBC, Konzerthausorchester Berlin či Symfonický orchestr Sydney. V sezoně 2023/24 pak zastávala pozici rezidenční umělkyně u Basilejského symfonického orchestru.

Její životní příběh začal v rodné Albánii v období občanské války. „Umění – a zejména hudba – bylo v Albánii tehdy velmi důležité. Představovalo totiž možnost, jak se zbavit břemen a starostí každodenního života,“ vysvětluje a přiznává, že i její rodina hledala intelektuální naplnění v umění a hudbě. Přestože její rodiče hudebníci nebyli, doma běžně přicházela s hudbou do kontaktu, a tak jí její pozdější kariérní směrování přišlo jako naprosto přirozené. Ve dvanácti letech se přestěhovala do Francie, kde (v tomto neuvěřitelně nízkém věku) začala u Nicholase Angelicha studovat Pařížskou konzervatoř, v osmnácti už započala doktorské studium na City University of New York. Mezitím ještě stihla absolvovat magisterský obor Kulturní management a na rok odjet na vídeňskou Music und Kunst Universität studovat dirigování. Během několika let tak získala nejen komplexní hudební vzdělání od klavírní interpretace přes dirigování až po hudební management, ale také množství zkušeností z poznávání rozličných kultur, jež nás dle jejích slov „definují jako lidské bytosti“. Kromě již zmíněného ovládá Nguci také hru na varhany a violoncello a oplývá neobvyklým jazykovým nadáním. 

Přestože je její klavírní repertoár značně rozsáhlý a postihuje díla od baroka až po současnost, při svých recitálech i sólových vystoupeních se ráda ponořuje do hudby ruských romantiků a francouzských mistrů 1. poloviny 20. století. Koncert pro levou ruku Maurice Ravela sice nehraje často, jeho sólovou kadenci však s velkými úspěchy uplatňuje jako koncertní přídavek a zařadila už ji jako neobvyklou součást klavírního recitálu.

„Můj pradědeček byl stavař, dědeček byl stavař a otec byl také stavař. Předpokládalo, že v této linii budu pokračovat a žít v malém městě na severu Francie,“ říká světoznámý dirigent Stéphane Denève. Současný hudební ředitel St. Louis Symphony Orchestra, umělecký ředitel New World Symphony a hlavní hostující dirigent Nizozemské rozhlasové filharmonie však v deseti letech objevil kouzlo hudby, která ho už nepustila. Tajně chodil poslouchat do kostela varhany, kde ho také objevila jeptiška z katolické školy, která si povšimla jeho talentu a rodičům doporučila, aby malého Stéphana dali učit hudbě. Nejprve studoval na konzervatoři nedaleko Lille klavír, až mu ve třinácti letech bylo umožněno zúčastnit se dirigentského konkurzu. Záhy věděl, že se dirigování stane jeho životní cestou. „Od malička mě bavilo tvarovat zvuk a zprostředkovávat lidem radost z hudby,“ vzpomíná.

Vystudoval Conservatoire de Paris a na počátku své kariéry úzce spolupracoval se sirem Georgem Soltim, Georgesem Prêtrem a Seijim Ozawou. Jeho profesní vzestup byl postupný, od pozic asistenta dirigentů přes první významnější hostování až po pozvání k prestižním světovým orchestrům a nabídkám stálé spolupráce. Nedávno ukončil působení jako hlavní hostující dirigent Filadelfského orchestru a šéfdirigent Bruselské filharmonie, dříve zastával pozici šéfdirigenta Stuttgartského rozhlasového symfonického orchestru (SWR) a hudebního ředitele Královského skotského národního orchestru. Hluboký vztah k hudbě své rodné Francie a také zvláštní zaujetí hudbou 21. století již demonstroval také například s Bostonským symfonickým orchestrem (debut v Carnegie Hall), Newyorskou filharmonií, Clevelandským orchestrem, Královským orchestrem Concertgebouw, Symfonickým orchestrem NHK, Orchestra Sinfonica dell'Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Královskou filharmonií Stockholm (koncert k Nobelově ceně 2020), Orchestre National de France či Českou filharmonií. Jeho pražské vystoupení spolu s Gautierem Capuçonem v roce 2017 si vysloužilo ty nejlepší kritiky.

Nejen na slavných festivalech se pak představil s mnoha předními umělci, jako jsou Emanuel Ax, Joshua Bell, Nicola Benedetti, Yefim Bronfman či Yo-Yo Ma; cení si také vzpomínky na Nicholase Angelicha a Larse Vogta, dva výjimečné umělce, s nimiž ho po mnoho let pojilo blízké hudební přátelství. Kromě koncertních pódií ho vídáme i ve významných operních domech: Covent Garden, Opéra National de Paris či Teatro alla Scala.

Do povědomí posluchačů se dostal i skrze četné nahrávky, za něž získal řadu ocenění (třikrát cena Diapason d'Or of the Year, nominace na cenu Gramophone's Artist of the Year či International Classical Music Award). I v této oblasti proslul především svým přístupem k francouzskému repertoáru, a to v dílech Poulenca, Debussyho, Ravela, Roussela a Francka. Mezi jeho nejnovější alba patří živá nahrávka Honeggerovy Jeanne d'arc au bûcher s Královským koncertním orchestrem Concertgebouw, dva disky s díly Guillauma Connessona s Bruselskou filharmonií a kompletní nahrávka díla Maurice Ravela se Stuttgartským rozhlasovým symfonickým orchestrem.

Nezapomíná ani na předávání dovedností dalším generacím a pravidelně pracuje s mladými talenty v programech New World Symphony, Tanglewood Music Center, Colburn School či European Union Youth Orchestra.