Pořiďte si své abonmá. Právě jsme zahájili předprodej na sezonu 2025/2026.

Vybrat abonmá
Hledat

Česká filharmonie • Bryce Dessner


V netradičně složeném programu zazní v české premiéře skladba Carolyn by the Sea od Bryce Dessnera. Jednoho ze sólových nástrojů se v tomto dvojkoncertu pro kytaru ujme sám autor. Poté si připomeneme jeho oblíbence Benjamina Brittena, který nás vezme na rozbouřené pobřeží východní Anglie. Začneme i skončíme ale po hrůšovsku: Josefem Sukem.

Koncert z řady B

Program

Josef Suk
Triptych, op. 35
Meditace na staročeský chorál „Svatý Václave“, op. 35a
Legenda o mrtvých vítězích, op. 35b
V nový život, slavnostní pochod, op. 35c 

Bryce Dessner
St. Carolyn by the Sea (česká premiéra)

Benjamin Britten
Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes 

Josef Suk
Praga, symfonická báseň pro velký orchestr, op. 26 

Účinkující

Bryce Dessner elektrická kytara
David Chalmin elektrická kytara 

Jakub Hrůša dirigent
Česká filharmonie

Fotografie ilustrujicí událost Česká filharmonie • Bryce Dessner

Rudolfinum — Dvořákova síň

V Sukově symfonické básni Praga si posluchači již v době jejího vzniku všímali melodie připomínající husitský nápěv Ktož jsú boží bojovníci. Skladatelovo vyjádření k podobnosti obou melodií chybí, dle některých historiků ji však označoval za čistou náhodu.

O své motivaci ke složení nové kompozice Suk v dopisech mluví takto: „Vůdčí myšlenkou v ní jest vyjádřiti lásku k milovanému městu (myšlenka, která vznikla, když se mi v cizině tolik stýskalo); z nadšení vznikla a psána jest s nadšením až do konce, v kterém přál jsem si vyjádřiti povznesení Prahy nad vše jiné.“

Ke společenskému a politickému dění se jasně vztahuje trojice skladeb, které Suk složil v období kolem první světové války. Meditace na chorál Sv. Václave (1914) reagovala na povinnost zahajovat koncerty Českého kvarteta z důvodu posilování vlasteneckého smýšlení rakouskou hymnou. Legenda o mrtvých vítězích (1920) vzdává hold padlým. Triptych uzavírá optimistický sokolský pochod V nový život (1919), který Sukovi v roce 1932 získal druhé místo na olympijských hrách v Los Angeles.

Právě do Kalifornie se podíváme ve skladbě Carolyn by the Sea amerického multižánrového hudebníka Bryce Dessnera. Vůbec první rezidenční skladatel České filharmonie se při skládání koncertu pro dvě elektrické kytary inspiroval v autobiografickém románu Big Sur Jacka Kerouaca. Spisovatel v něm nedlouho před smrtí způsobenou následky alkoholismu popisuje rozpad duše i těla a účtuje sám se sebou. 

„Kerouac sedí na pobřeží a vidí svou milenku – zoufalou bytost – jak se vrhá do moře. Myslí si, že se utopí, jako Ofélie – odtud se vzala Carolyn. Připadalo mi to jako krásný obraz, dramatický. Skladba tak trochu prochází stejnými intenzivními změnami nálad a navazuje na opilecké halucinace, které najdeme v knize,“ zve Dessner, jinak také člen slavné indierockové kapely The National.

Účinkující

Bryce Dessner  kytara

David Chalmin  kytara

Jakub Hrůša  hlavní hostující dirigent

Jakub Hrůša

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, designovaným hudebním ředitelem Královské opery v Covent Garden (od září 2025) a hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie. Nedávno zastával také funkce hlavního hostujícího dirigenta Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia, Philharmonia Orchestra a Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra.

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, které natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu. 

Skladby

Josef Suk
Triptych, op. 35

Bryce Dessner
St. Carolyn by the Sea

Benjamin Britten
Čtyři mořská interludia z opery Peter Grimes

Josef Suk
Praga op. 26, symfonická báseň

V Křečovicích, malé vesnici ležící 50 kilometrů jižně od Prahy, se 4. ledna 1874 narodil chlapec, kterému dali po otci jméno Josef. Brzy se projevilo jeho hudební nadání, a tak hrál na housle, klavír i varhany a od jedenácti let už studoval na Pražské konzervatoři. Nejprve hru na housle u Antonína Bennewitze, hru na klavír u Josefa Jiránka a skladbu u Karla Steckera. A když mu bylo sedmnáct – tedy v roce 1891, kdy vznikla předchozí skladba dnešního programu –, začal studovat skladbu v mistrovské třídě Antonína Dvořáka. Kdoví, jak přijal rozhodnutí svého učitele odjet do Ameriky. Později se však stal oblíbeným Dvořákovým žákem, navštěvoval jeho letní sídlo ve Vysoké u Příbrami a pomáhal mu s klavírními výtahy jeho děl. Zde se vídal i s Dvořákovou dcerou Otilií, která se později stala jeho ženou.

Rok 1891 byl také rokem, ve němž na Pražské konzervatoři z iniciativy ředitele Bennewitze a profesora komorní hry Hanuše Wihana vzniklo studentské smyčcové kvarteto, v němž Josef Suk zaujal místo sekundisty. Čerství absolventi začali v roce 1892 vystupovat pod názvem České kvarteto a když v roce 1893 ohromili Vídeň, otevřela se jim cesta do Evropy a stali se jedním z nejvýznamnějších komorních souborů své doby. Josef Suk hrál v Českém kvartetu jednačtyřicet let, téměř po celou dobu existence souboru, a absolvoval přes 4000 koncertů po celé Evropě i jinde ve světě. Je stěží představitelné, jak Suk při tak enormním vytížení jako výkonný umělec, stále na cestách, ještě dokázal komponovat.

Právě na jednom turné ve Španělsku se rozhodl složit dílo, které se stane hudebním obrazem jeho milované Prahy a vyjádří její velikost a krásu. Zvolil formu symfonické básně a kompozici se věnoval od jara do října roku 1904. Koncem léta psal svému nakladateli Mojmíru Urbánkovi „S Prahou jsem již skoro hotov – ještě asi 4 stránky partitury, ale sbor tam nebude žádný a taky ne varhany a taky ne zvony, bude to i bez toho hezké.“ Pragmatický vydavatel zřejmě mladému skladateli v předchozím rozhovoru rozmlouval přehnaně monumentální obsazení, které by limitovalo příležitosti k provozování skladby. Nakonec však uspěl jen částečně – sbor v tomto díle opravdu není, ale v závěrečné gradaci uslyšíme navzdory Sukovu citovanému dopisu varhany i zvony. Skladbu nazvanou Praga premiérovala Česká filharmonie za řízení Oskara Nedbala 18. prosince 1904 v Plzni, v Praze pak zazněla 25. března 1905 v Rudolfinu pod taktovkou autora.