Pražské jaro • Slavnostní Libuše II

Sopranistka Kateřina Kněžíková je jednou z nejperspektivnějších pěvkyní, která se vedle opery stále častěji věnuje koncertnímu repertoáru, na němž spolupracuje s prestižními orchestry, jako jsou Symfonický orchestr BBC, Bamberští symfonikové, Camerata Salzburg či Orchestra dellʼAccademia Nazionale di Santa Cecilia. Jejím stěžejním repertoárem jsou díla Antonína Dvořáka, B ohuslava Martinů či Leoše Janáčka a písňová literatura. Je laureátkou řady pěveckých soutěží, ceny Classic Prague Awards 2018 za nejlepší komorní výkon a Ceny Thálie 2019 za mimořádný jevištní výkon v inscenaci Julietta aneb Snář (B. Martinů) na prknech Národního divadla moravskoslezského.

Již sedmnáctým rokem je stálou členkou Opery Národního divadla, kde v současné době vystupuje v mnoha inscenacích (např. Rusalka, Così fan tutte, Carmen, Kouzelná flétna, Prodaná nevěsta, Jakobín). Příležitostně hostuje v Čechách i v zahraničí, jako například v roce 2021, kdy zazářila v hlavní roli Káti Kabanové na Glyndebourne Opera Festival.

Adam Plachetka absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla a Akademii múzických umění. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze, kde od té doby nastudoval role jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro, Il barbiere di Siviglia), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo), Guglielmo (Così fan tutte), Přemysl (Libuše) a Vladislav (Dalibor). 

V rozmanitém repertoáru pravidelně vystupuje v Metropolitní opeře v New Yorku, ve Vídeňské státní opeře a na Salcburském festivalu; mezi jeho další operní závazky patří Královská opera v Covent Garden v Londýně, festival v Glyndebourne, Carnegie Hall v New Yorku, Deutsche Oper v Berlíně, Teatro alla Scala v Miláně, Lyric Opera v Chicagu nebo Opéra de Paris.

Na koncertních pódiích se objevil například ve vídeňském Musikvereinu, ve Wigmore Hall v Londýně, v Usher Hall v Edinburghu, v Herkulově sále v Mnichově, ve Vídeňském Konzerthausu, v Hollywood Bowl v Los Angeles a v pražském Obecním domě a Rudolfinu. Spolupracoval s Chicagským symfonickým orchestrem, Symfonickými orchestry Francouzského, Bavorského, Rakouského a Českého rozhlasu, Skotským komorním orchestrem, Českou filharmonií, Vídeňskými symfoniky či stockholmskou Královskou filharmonií pod taktovkou dirigentů jako Daniel Barenboim, Fabio Luisi, Riccardo Muti, Yannick Nézet-Séguin, Christian Thielemann nebo Franz Welser-Möst.

Adam Plachetka pořídil nahrávky pro Arte, Arthaus Musik, Capriccio, Clasart Classics, Českou televizi, Český rozhlas, Deutsche Grammophon, Mezzo, Naxos, Nibiru, Orfeo, ORF, Pentatone, Radioservis, Servus TV, Supraphon a Unitel Classica.

Pražské publikum zná tenoristu Richarda Samka převážně z pódia Národního divadla, a to jako Prince (Rusalka), Dona Ottavia (Don Giovanni), Tamina (Kouzelná flétna) či Alfreda (La traviata). V podobném klasicko-romantickém operním repertoáru (s několika přesahy do 20. století) se zaskvěl i v plzeňské, brněnské či ostravské opeře. Můžeme ho také potkat v zahraničních divadlech v Německu (před čtyřmi roky vystoupil mj. ve slavné drážďanské Semperoper) nebo ve Francii.

Jeho hlas si můžeme poslechnout na několika živých nahrávkách oper(et) Johanna Strausse, Bedřicha Smetany (spolu se Symfonickým orchestrem BBC a Jiřím Bělohlávkem) nebo Zdeňka Fibicha. S Dagmar Peckovou nahrál Mahlerovu Píseň o Zemi.

Kromě operních pódií je vyhledávaných koncertním sólistou; často vystupuje například s Českou filharmonií nebo Filharmonií Brno na nejvýznamnějších českých festivalech. Ze zahraničních souborů spolupracuje mj. s Orchestra dell’Academia Nazionale di Santa Cecilia, se kterým chystá tuto sezonu provedení Dvořákovy kantáty Svatební košile.

Mladý basista Jan Šťáva si sice ve svém hlasovém oboru možná stále připadá ještě jako takové „basové embryo“, jak se sám před pár lety tituloval, má však již za sebou více než stovku nastudovaných rolí a množství nejen českých, ale i zahraničních úspěchů. Po absolvování Janáčkovy akademie múzických umění u Zdeňka Šmukaře nastoupil do angažmá v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně, kde ho od roku 2010 můžeme slyšet v rolích repertoáru zvláště 18.–19. století. Spolupracuje také s Národním divadlem v Praze a moravskoslezským v Ostravě; za hranicemi účinkoval v Opéra de Paris, Opéra de Toulon nebo Opéra national de Lorraine v Nancy. Kritika oceňuje nejen jeho pěvecké kvality, ale také herecký talent, kdy „roli nezpívá, ale hraje, nepředstavuje, ale žije a do interpretačních tradic přináší hodně nového“ (KlasikaPlus, 2018).

Na koncertních pódiích ho můžeme slyšet mj. se Symfonickým orchestrem BBC, Orchestre National de Lyon či s Českou filharmonií; pravidelně vystupuje také na prestižních festivalech, mezi které patří BBC Proms, Salzburger Festspiele, Pražské jaro či Smetanova Litomyšl.

Držitel Ceny ředitele Národního divadla pro umělce do 35 let, Jiří Brückler, je vyzdvihován pro svůj „ojedinělý hlas, v němž najdeme lyrickou vřelost s melancholickými odstíny i kovovou zvučnost s dramatickým potenciálem.“ Studoval zpěv na Pražské konzervatoři pod vedením Jiřího Kotouče a na Akademii múzických umění v Praze u Romana Janála. Je vítězem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v kategorii Junior. 

V Opeře Národního divadla a Státní opery, v jejímž angažmá je od roku 2012, ztvárnil řadu stěžejních rolí v operách od Mozarta po Brittena. Za roli Rodriga ve Verdiho Donu Carlovi byl nominován na Cenu Thálie za rok 2013. Do širší nominace na tuto prestižní cenu se však dostal už o čtyři roky dříve díky roli Silvia v Leoncavallových Komediantech při hostování v Divadle F. X. Šaldy v Liberci; tuto roli poté ztvárnil i na MHF Český Krumlov po boku Josého Cury. Je pravidelným hostem Divadla J. K. Tyla v Plzni, Národního divadla Brno nebo Bulharské opery v Sofii. S nejvýznamnějšími českými orchestry spolupracuje též na provádění koncertního repertoáru.

Sopranistka Alžběta Poláčková je od roku 2003 sólistkou Opery Národního divadla, kde ztvárňuje řadu rolí od Mozarta po současnost. Zvláštní místo v jejím repertoáru má Leoš Janáček, jehož operní tvorbu má velice ráda a do jehož rolí je často obsazována; v roli Lišáka zazářila také na festivalu v Glyndebourne. Mezi její další zahraniční úspěchy patří role Druhé žínky ve Dvořákově Rusalce v inscenaci pařížské Opéra national či role Jitky ze Smetanova Dalibora při spolupráci se Symfonickým orchestrem BBC pod taktovkou Jiřího Bělohlávka.

Absolventka pražské Akademie múzických umění u Reného Tučka se zúčastnila také několika mezinárodních soutěží, zvítězila například v Londýně na soutěži Anglo-Czechoslovak Trust a z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech si odvezla Cenu Národního divadla. Podílela se také na několika CD, například na nahrávce Janáčkova Věčného evangelia pod vedením Tomáše Netopila; spolu s triem ArteMiss pak nahrála Šostakovičovu Vokálně instrumentální suitu.

Mezzosopranistka Václava Krejčí Housková vystudovala Konzervatoř v Českých Budějovicích (Dagmar Volfová) a Akademii múzických umění v Praze (Jiřina Přívratská). Absolvovala mistrovské kurzy pod vedením Margaret Honig. První angažmá přijala v roce 2010 v Moravském divadle Olomouc; v pražském Národním divadle debutovala v roce 2014 a od roku 2015 je sólistkou Janáčkovy opery Národního divadla Brno. Opakovaně byla zařazena do širší nominace na cenu Thalie: Smetona (2014, Anna Bolena NDM Ostrava), titulní role Carmen (2020, DJK Plzeň). Její janáčkovské CD (spolu s tenoristou Nicky Spencem a klavíristou Juliem Drakem) získalo prestižní cenu BBC Music Magazine Award a Gramophone Classical Music Award. Spolupracuje s předními českými i zahraničními orchestry a bývá hostem prestižních českých i mezinárodních festivalů (Edinburgh International Festival, Pražské jaro, Smetanova Litomyšl, Prague Proms aj.).

Mezzosopranistka Jarmila Vantuchová se uplatňuje na divadelních i koncertních pódiích. Věnuje se také historicky poučené interpretaci barokní hudby, zejména ve spolupráci s Collegiem 1704. V Národním divadle Brno nastudovala například roli Rychtářky z Janáčkovy opery Její pastorkyňa nebo Polinu z Pikové dámy P. I. Čajkovského. Následovala role Aljeji z Janáčkovy opery Z mrtvého domu v režii Jiřího Heřmana, pod taktovkou Jakuba Hrůši. Mezi její největší úspěch minulé sezony zcela jistě patří debut na Salcburském festivalu v roli Varvary z Káti Kabanové Leoše Janáčka – s operním dílem slavného moravského komponisty je tedy důvěrně obeznámená. Nedávno též byla přizvána ke spolupráci s Bamberskými symfoniky, Varšavskou filharmonií či LʼOrchestra dellʼAccademia Nazionale di Santa Cecilia. Zajímavostí je také užití její nahrávky Habanery z opery Carmen, která se jako remix objevila ve finálním dílu druhé série amerického seriálu Emily in Paris na streamovací platformě Netflix.

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Lukáš Vasilek vystudoval dirigování a hudební vědu. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru. Těžiště jeho umělecké práce s tímto tělesem spočívá v nastudování a provádění repertoáru a cappella, stejně jako v přípravě sboru k účinkování ve velkých kantátových, oratorních a operních projektech, při kterých spolupracuje se světově uznávanými dirigenty a orchestry (např. Berlínští filharmonikové, Česká filharmonie, Izraelská filharmonie či Petrohradská filharmonie).

Vedle PFS se věnuje i jiným uměleckým aktivitám, především spolupráci s vokálním ansámblem Martinů Voices, který založil v roce 2010. Jako dirigent nebo sbormistr je podepsán pod celou řadou nahrávek PFS pořízených pro významná světová vydavatelství (Decca Classics, Supraphon); v posledních letech se soustavně věnoval natáčení sborové tvorby Bohuslava Martinů. Jeho nahrávky měly mimořádný ohlas v zahraničí a získaly mj. ocenění prestižních časopisů Gramophone, BBC Music Magazine a Diapason.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025. 

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, které natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.