Český spolek pro komorní hudbu • Walter Hofbauer

Petr Čech absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klavír (Marta Toaderová) a varhany (Jan Hora), Hudební fakultu Akademie múzických umění v Praze (Jan Hora) a Staatliche Hochschule für Musik und Darstellende Kunst ve Stuttgartu u vynikajícího norského varhaníka Jona Laukvika. V roce 2011 dokončil doktorandské studium na VŠMU v Bratislavě ve třídě Imricha Szabó. Je laureátem a nositelem cen mnoha mezinárodních soutěží (Pražské jaro, Lucemburk, Gdaňsk, Brno, Opava). Do dramaturgie svých koncertů zařazuje velmi často soudobá díla našich i světových autorů, za něž obdržel cenu Českého hudebního fondu, Fondu Leoše Janáčka, Nadace Bohuslava Martinů a zvláštní prémii aktivu mladých „Lucemburská hudební současnost“. Varhanní tvorbu 20. století i soudobých autorů nahrál na zvukové nosiče našich i zahraničních hudebních vydavatelství: varhanní opusy Aloise Háby (Vixen), tvorba Petra Ebena v rámci projektu „HAMU představuje“ či varhanní kompozice Otta Alberta Tichého a Petra Ebena s žesťovým kvintetem České filharmonie (švýcarská společnost RC). Působí jako varhaník Chrámu Matky Boží před Týnem, vyučuje na Pražské konzervatoři. V roce 2018 se stal ředitelem Pražské konzervatoře a zařadil se tak mezi osobnosti, které vedly tuto významnou hudební instituci v její dvousetleté historii.

Jihlavský rodák Walter Hofbauer se hře na trubku začal věnovat v osmi letech. Patří mezi nejvýraznější talenty své generace. Po absolutoriu Pražské konzervatoře u Jiřího Jaroňka studoval na Akademii múzických umění v Praze, kde absolvoval v roce 2021. V průběhu studia exceloval v tuzemských i mezinárodních soutěžích. Jako 1. trumpetistu orchestru Pražské konzervatoře si ho Jiří Bělohlávek přizval k hostování na zahajovací koncert Pražského jara a následně k další spolupráci, kdy společně s PKF – Prague Philharmonia uvedli Haydnův koncert Es dur. Jako sólista vystoupil například se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, Plzeňskou filharmonií, Jihočeskou filharmonií, Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK a Českou filharmonií pod taktovkou jejího šéfdirigenta Semjona Byčkova. V letech 2014–2021 byl členem Symfonického orchestru Českého rozhlasu a od sezony 2017/2018 Orchestru Opery Národního divadla. V České filharmonii nejdříve působil jako akademik, později jako host a nyní už jako člen orchestru na pozici 1. hráče. Věnuje se i komorní hře. S žesťovým kvintetem Prague BRASStet vyhrál v roce 2019 mezinárodní soutěž Jeju International Brass&Percussion Competition v Jižní Koreji. O rok později natočili společně debutové album JOY. 

Hned tři čísla programu jsou vybrána z tvorby vrcholného představitele barokní hudby Johanna Sebastiana Bacha. Na úvod uslyšíme varhany sólově v Koncertu pro varhany d moll podle Vivaldiho, BWV 596. Jak název napovídá, jedná se o úpravu třívěté skladby Antonia Vivaldiho, konkrétně Concerta grossa d moll, RV 565. Bach transkripci vytvořil během svého výmarského období, kdy přepsal pro varhany nebo cembalo hned několik koncertů Antonia Vivaldiho i dalších autorů, například také prince Johanna Ernsta Sasko-Výmarského. Sbírka varhanních koncertů, která je psána pro dva manuály a pedál, je zařazena pod katalogová čísla BWV 592–596, a vznikla pravděpodobně v letech 1714 až 1717.

Preludium a fugu e moll pro varhany, BWV 548, napsal Bach mezi lety 1727 až 1736 během svého působení v Lipsku. Je pravděpodobné, že kompozice vznikla pro varhany tamního univerzitního kostela. Pro svůj téměř patnáctiminutový rozsah je někdy toto dílo nazývané varhanní dvouvětou symfonií. Posluchače překvapí zvukově masivní preludium, na které navazuje fuga, někdy pro svůj chromatický melodický pohyb v počátečním tématu označovaná „klín“.

Bachovo zhudebnění Agnus Dei ze Mše h moll, BWV 232, zazní v úpravě pro křídlovku a varhany od sólisty dnešního koncertu Waltera Hofbauera. Křídlovka je nástroj z rodiny trubek, který má širší a kóničtější trubici, jeho název se odvozuje z pozice „na křídle“ ve vojenských kapelách. Jemný sametový tón křídlovky se dobře hodí pro interpretaci melancholické nálady Bachovy původně altové árie g moll. Přestože své vrcholné dílo, Mši h moll, Bach dokončil rok před smrtí v roce 1749, využil i částí ze svých dřívějších kompozic. V případě zhudebnění Agnus Dei (Beránku boží) převzal Bach hudbu árie „Entfernet euch, ihr kalten Herzen“ (Odstupte, vy chladná srdce) z dnes ztracené svatební serenády z roku 1725. Zřejmě si této své árie cenil, neboť víme o tom, že v případě Agnus Dei šlo už o druhé využití této hudby. Stejně tak se s textem „Ach, bleibe doch“ objevuje v oratoriu k Nanebevstoupení Páně z roku 1735 Lobet Gott in seinen Reichen, BWV 11.

Italský barokní mistr Alessandro Marcello, šlechtic a bratr skladatele Benedetta, se kromě hudby věnoval i poezii, filozofii a matematice. Žil v Benátkách, kde pracoval jako kurátor a staral se o obrazy v rodinných sbírkách nebo o sbírku hudebních nástrojů Accademie degli Animosi. 

Dnes uváděný třívětý Koncert c moll, SF 935, napsal Marcello původně pro hoboj a smyčcový orchestr v tónině d moll. Již za Marcellova života se stala tato skladba oblíbených kusem, Johann Sebastian Bach ji podle dobových zvyklostí transkriboval pro klávesový nástroj, známe úpravy i pro další nástroje. Pomalá věta Marcellova hobojového koncertu je jedním z nejznámějších děl barokní éry. Autorkou úpravy pro trubku a varhany c moll je francouzská varhanice Marie-Claire Alain (1926–2013). Její verze je jedním z plodů někdejší spolupráce s trumpetistou Mauricem André.

Koncertní fantazie na motivy Smetanova Vyšehradu pro sólové varhany, op. 33, pochází z pera českého koncertního varhaníka, pedagoga, skladatele a sbormistra Josefa Kličky. Významný tvůrce české varhanní literatury 20. století vystudoval Pražskou varhanickou školu, jako varhaník působil u sv. Trojice a v Emauzích. Nejprve zastával místo kapelníka u divadelních společností, roku 1878 se po Zdeňku Fibichovi stal druhým kapelníkem Prozatímního divadla, tím prvním byl tehdy Bedřich Smetana. Roku 1885 se Klička stal pedagogem varhanní hry na Pražské varhanické škole, později na Pražské konzervatoři. Je autorem nejen skladeb pro varhany, ale také opery Spanilá mlynářka, pěti kantát, komorní hudby, řady sborů nebo skladeb pro harfu. V roce 1885 byl v Praze postaven koncertní sál Rudolfinum a v něm instalovány nové varhany koncertního typu z dílny Wilhelma Sauera z Frankfurtu nad Odrou (3 manuály a pedál, 50 rejstříků). Tyto nové varhany, na které sám hrával, byly Kličkovi podnětem k vytvoření řady varhanních skladeb koncertního charakteru, včetně dnes uváděné koncertní fantazie. Opus 33 Klička dokončil v roce 1886.

Petr Eben patří v mezinárodním kontextu k nejhranějším českým skladatelům 2. poloviny 20. století. Byl také vynikajícím klavíristou a varhaníkem, jeho kompoziční tvorbu, která obsahuje na dvě stovky kompozic, často ovlivňovalo výtvarné umění a křesťanská víra. Inspirací ke skladbě Okna pro trubku a varhany, komponované v roce 1976 na objednávku galerie v Chebu, byla Ebenovi návštěva Abbellovy synagogy v Lékařském centru Hadassah v Jeruzalémě, v níž spatřil vitráže Marca Chagalla z počátku 60. let. „Slavnostnost velkých ploch barevných skel ve mně vyvolala představu varhan, sytost a třpyt svazků prozářených barev k nim přidala břeskný tón trubky“, vysvětlil sám autor. Hudba ve čtyřech částech nazvaných Modré okno, Zelené okno, Červené okno a Zlaté okno, přináší rozmanitý rytmický i harmonický průběh, střetává se zde modalita s atonalitou, závěr patří efektním imitacím a unisonu obou nástrojů.