Český spolek pro komorní hudbu • Federico Colli

„Sám sebe nepokládám jen za klavíristu či za technika klavírní hry. Pokládám se za umělce, jehož nejvýraznějším povahovým rysem by měla být zvědavost. Být zvědavý na každý aspekt reality, jež může přispět k vytváření harmonie mezi lidskou duší a krásou. Každý aspekt života a každý aspekt vědomí by měly být podřízeny úsilí učinit umění služebníkem krásy,“ říká mladý italský klavírista Federico Colli, který již několik let zaujímá posluchače slavných evropských koncertních síní svou neotřelostí a velice nápaditým až filozofickým přístupem k hudební interpretaci. Kromě hudby se zabývá také studiem beletrie, filozofie a náboženství, které na sebe nechává působit tak, aby, jak sám říká, „se stal lepší lidskou bytostí“ a dodává: „Byl bych šťastný, kdyby mne lidé považovali za umělce s otevřenou myslí. Umělce, který používá pochybnost k tomu, aby více porozuměl hudbě, kráse a vztahu mezi krásou a pravdou.“

Rodák z lombardské Brescie, oceněný titulem jednoho z třiceti nejlepších umělců pod třicet let a nedávno i jedním ze čtyřiceti nejvlivnějších Italů pod čtyřicet let, však s hudební dráhou nezačal automaticky. Nikdo z jeho rodičů se hudbě nevěnoval. Přesto už od tří či čtyř let začal navštěvovat soukromé hodiny bicích a později přešel na elektrický klavír. Klasickému klavíru se začal věnovat až v jedenácti letech, následovala studia na konzervatoři v Miláně (ve speciálním režimu soukromé výuky s docházkou pouze na zkoušky), poté na Mezinárodní klavírní akademii v Imole a v Salcburském Mozarteu. Právě v Salcburku dosáhl jednoho z prvních velkých soutěžních úspěchů, když v roce 2011 na tamní slavné mozartovské soutěži zvítězil. Rok nato následovala zlatá medaile z Mezinárodní klavírní soutěže v Leedsu, která ho doslova vynesla na evropská pódia, mezi něž v současnosti patří například vídeňský Musikverein, berlínský Konzerthaus, londýnská Wigmore Hall či pražské Rudolfinum.

V Praze se úspěšně představil v únoru 2022 na recitálu s Josefem Špačkem, s nímž ho pojí přátelství, ale již dříve jsme ho zde mohli potkat na Dvořákově Praze. Jak obrovské šíře dosahuje jeho klavírní repertoár však může potvrdit spíše Ostrava ‒ s Janáčkovou filharmonií spolupracuje Colli již řadu let. Například v dubnu 2019 představil českému publiku v recitálu své pojetí interpretace sonát Domenica Scarlattiho, které právě nahrával u vydavatelství Chandos Records, s nímž má podepsanou exkluzivní smlouvu. CD získalo množství ocenění prestižních hudebních časopisů (Presto Classical, BBC Music Magazine, International Piano Magazine). S Janáčkovou filharmonií Ostrava se již představil také na sólových koncertech s hudbou Roberta Schumanna, Franze Liszta a Dmitrije Šostakoviče. V květnu 2023 záskočil za Lukáše Vondráčka a tak Česko poprvé slyšelo jeho podání Schubertovy Fantazie f moll, původně psané pro čtyřruční klavír. Tuto ikonickou skladbu, jejíž nácvik popisuje Colli na sociálních sítích jako „když nemáte čtyři ruce a dvacet prstů, ale máte úžasnou transkripci, dobrý klavír a doslova tunu hodin ke cvičení“, uslyšíme v aranži pro sólový klavír i dnes.

Klavírní cyklus Po zarostlém chodníčku patří snad k nejpopulárnějším skladbám Leoše Janáčka (1854–1928). Zahrnuje celkem patnáct intimně laděných miniatur, prostých, básnických, a přece typicky janáčkovských svou hudební řečí, které jsou rozděleny do dvou řad a vznikaly mezi lety 1900–1911. Některé skladbičky z 1. řady (např. Naše večery, Dobrou noc, Sýček neodletěl) zapadají do tématu „večera a noci“ už jen svými názvy. „V drobných skladbách Po zarostlém chodníčku jsou dávné vzpomínky,“ psal Janáček Janu Branbergerovi, „jsou tak mily, že myslím nebude jich konce.“