Český spolek pro komorní hudbu • Janáčkovo kvarteto

Janáčkovo kvarteto založili v roce 1947 studenti brněnské konzervatoře. Rychlým zráním a zejména vynikající interpretací děl Leoše Janáčka získal soubor právo nazývat se jménem svého milovaného autora. V roce 1955 podniklo Janáčkovo kvarteto ve složení Jiří Trávníček, Adolf Sýkora, Jiří Kratochvíl a Karel Krafka první zahraniční turné a po několika letech pokryla činnost souboru už všechny světadíly.

Kvarteto úspěšně reprezentovalo českomoravskou interpretační tradici v pětapadesáti státech, ve slavných koncertních sálech (např. Wigmore Hall v Londýně nebo Phoenix Hall v Ósace) a na významných světových festivalech, mezi něž patří Musikfestival Bonn, Edinburgh Festival či Pražské jaro. Mezinárodní prosperita také vzbudila zájem proslulých nahrávacích společností. Z bohaté diskografie souboru byly dva tituly oceněny Grand Prix de l‘Académie de Charles Gross a jeden byl poctěn cenou Preis der Deutschen Schallplattenkritik. Za dobu své existence soubor spolupracoval s významnými interprety, jako jsou Igor Ardašev, Josef Špaček, Alfred Strejček, Ivo Kahánek, Elisabeth Leonskaja a mnohými dalšími.

Takřka osmdesátiletá umělecká činnost souboru si vynutila postupné změny v obsazení, ale interpretační kánon a expresivní projev zůstávají tradičním obrazem hry Janáčkova kvarteta.

Na sklonku roku 1923 byl Leoš Janáček již obecně považován za výjimečného, úspěšného, renomovaného hudebního skladatele. Pocty a pozvání se jen hrnuly, i když samotný autor, který kdysi musel po dlouhá léta bojovat za prosazení svého díla, si byl vědom jejich ošidnosti. „Jedno je jisté,“ zapsal si v té době, „uměním nepřesvědčíš nikoho. Je to tak, jak bys do prachové peřiny mlátil: uhýbá to. Všemu se tleská. A přece je i v hudbě jen jedna pravda a nemá ji každý.“ Uvědomoval si také, že se pomalu, ale jistě blíží jeho sedmdesátka, a horečně pracoval na jedné kompozici za druhou, jako by chtěl vyrovnat všechny své hudební dluhy.

Skladby na české náměty střídala díla s ruskou tematikou. Janáček, organizátor a předseda Ruského kroužku v Brně, byl velkým obdivovatelem ruské kultury. Poté, co vzdal hold Gogolovi (Taras Bulba) či Ostrovskému (Káťa Kabanová), chtěl učinit totéž v případě spisovatele a myslitele Lva Nikolajeviče Tolstého (1828‒1910). Již v roce 1908 Janáček zkomponoval Trio pro klavír, housle a violoncello „pod dojmem Tolstého Kreutzerovy sonáty“. Tato skladba, o níž víme, že byla několikrát úspěšně provedena, se však záhy ztratila a zůstávala nezvěstná. Sám Janáček ztráty příliš neželel; pamatoval si stěžejní hudební myšlenky a nyní je mohl použít a rozvinout znovu a jinak. 

První smyčcový kvartet „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“ se zrodil během jediného týdne od 30. října do 7. listopadu 1923. Ač je skutečným hudebním dramatem, Janáčkovi nešlo ani tak o epické ztvárnění literární předlohy, jako o vystižení její vypjaté atmosféry. Ústředním tématem je trpící a nakonec podléhající tragická hrdinka typu Káti Kabanové. Jako Janáček, tak také Tolstoj tvořil své dílo „pod dojmem“, tentokrát houslové sonáty Beethovenovy, kterou hrdinka nacvičuje na klavír s mladým houslistou, sledována a pronásledována žárlivým chotěm, jenž si ve své mysli vyfabuloval manželčinu nevěru. Jeho krutá žárlivost způsobí naprostý rozvrat mezi těmi, kteří se kdysi hluboce milovali. 

První smyčcový kvartet Janáček věnoval Českému kvartetu (Karel Hoffmann, Josef Suk, Jiří Herold, Ladislav Zelenka). Jeho sekundista, skladatel Josef Suk, dílo během zkoušek ještě vypointoval po stránce interpretační několika úpravami. I díky tomu se premiéra 17. října 1924 (před rovnými sto lety) na koncertě Spolku pro komorní hudbu v Praze setkala s naprosto mimořádným úspěchem. Když pak první kvartet vyšel v Sukově edici tiskem, Janáček byl silně polichocen.

Jiné to však bylo doma v Brně, kde první smyčcový kvartet studovalo nedávno založené Moravské kvarteto (František Kudláček, Josef Jedlička, Josef Trkan, Josef Křenek). Janáček, jenž byl osobně přítomen na zkouškách, vyžadoval naprosto nekompromisně návrat ke své původní představě. Takto utvořená autentická interpretace Janáčkova prvního kvartetu přešla po letech prostřednictvím pozdějšího člena Moravského kvarteta, profesora Váši Černého, na jeho žáky, členy Janáčkova kvarteta, a přes různé generační výměny žije v interpretaci souboru dodnes.