Český spolek pro komorní hudbu • Cappella Mariana

Cappella Mariana, komorní vokální soubor založený v roce 2008, se specializuje na interpretaci středověkého vícehlasu, renesanční polyfonie a vokálních děl raného baroka. Vystoupení ansámblu, který působí pod uměleckým vedením Vojtěcha Semeráda, se setkala s nadšeným přijetím publika; kritika cení především expresivitu projevu a citlivý přístup k práci s textem. Objevná dramaturgie zahrnující díla neznámých autorů se však neobjevuje pouze při koncertních produkcích, ale také na mnohých nahrávkách pro vydavatelství Supraphon a Etcetera.

Soubor pravidelně vystupuje na prestižních festivalech (Oude Muziek Utrecht, Laus Polyphoniae Antwerpen, Voices of Passion Leuven, Pražské jaro, Svatováclavský hudební festival či Concentus Moraviae); v roce 2021 byl rezidenčním ansámblem Alamire Foundation a jeho tamní působení zahrnovalo také praktický výzkum ve zvukové laboratoři Library of Voices. Program „Kryštof Harant anebo Putování do Svaté země“ uvedla Capella Mariana společně s ansámblem Constantinople a Sašou Rašilovem nejen na Pražském jaru v roce 2021, ale mj. také na svém kanadském turné.

Absolvent Pražské konzervatoře, Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (sbormistrovství) a Conservatoire National Supérieur de Musique v Paříži (barokní housle u Françoise Fernandeze) je finalistou mezinárodní soutěže Telemann-Wettbewerb v Magdeburku. V sólovém zpěvu se zdokonaloval na mnoha mistrovských kurzech a soukromých lekcích, například u Chantal Santon Jeffery, Petera Kooije či Poppy Holden.

Jako sólový zpěvák je zván renomovanými soubory, jako jsou Les Arts Florissants, Ensemble Correspondances či Wrocławska Orkiestra Barokowa, s nimiž vystupuje na významných mezinárodních scénách a festivalech (Théâtre des Champs-Elysées či londýnská Wigmore Hall). Vystoupil též v řadě operních představení, a to například jako Acis (Händel: Acis and Galatea), Atys (Lully: Atys) či Pythonisse (Charpentier: David et Jonathas), a je vyhledávaným interpretem Evangelisty v pašijích a oratoriích J. S. Bacha. Jako houslista je stálým členem souboru Collegium Marianum a vystupuje v multižánrových a autorských projektech.

Podílel se na více než 30 nahrávkách pro významná vydavatelství a pravidelně nahrává pro Český rozhlas. Věnuje se také badatelské činnosti, zaměřené na objevování vokální hudby 15. až 17. století ve střední Evropě.

Soubor Constantinople, pojmenovaný symbolicky podle starobylého města, založil v roce 2001 v Montrealu Kiya Tabassian. Jeho cílem je ukotvit postavení hudby v jádru společnosti, podporovat mezikulturní hudební tvorbu a výměnu mezi umělci z celého světa. Proto také soubor založil institut Centre des musiciens du monde, který nabízí celou řadu akcí pro širokou veřejnost, včetně kurzů, přednášek, koncertů, aktivit pro mládež, tábora a festivalu. Od svého založení dále soubor podporuje vznik nových děl, které obsahují prvky rozmanitých hudebních tradic; čerpají ze středověkých rukopisů i současné estetiky a pohybují se v oblasti od středomořské Evropy až po východní tradice.

Constantinople je pravidelně zván na mezinárodní festivaly a do prestižních koncertních sálů, jako jsou Salle Pleyel v Paříži, Berlínská filharmonie nebo Festival světové duchovní hudby v marockém Fesu, kde spojuje své síly s předními světovými umělci, jako jsou zpěváci Marco Beasley a Françoise Atlan, řecký soubor En Chordais nebo americká skupina The Klezmatics.

Virtuos na setar a uznávaný skladatel Kiya Tabassian si se svým souborem Constantinople i jako sólista za dobu svého dlouholetého působení na mezinárodní hudební scéně vydobyl významné postavení. Mezi jeho mentory v oblasti perské hudby, ve které je částečně samoukem, byli Reza Gassemi a Kayhan Kalhor; dále studoval hudební kompozici na Conservatoire de musique de Montréal také u Gillese Tremblaye.

Dosud nahrál více než 25 alb, z toho 20 se skupinou Constantinople, a uvedl téměř 1000 koncertů ve více než 263 městech v 55 zemích. Jako skladatel, performer a improvizátor se podílel také na mnoha eklektických projektech, mezi něž patří od roku 1996 pravidelná spolupráce se Société Radio-Canada a také účast na mezinárodním projektu MediMuses v letech 2002–2005. Jeho skladatelského talentu využila řada hudebních skupin a institucí, včetně Montrealského symfonického orchestru; složil také hudbu k několika dokumentárním a hraným filmům.

Saša Rašilov vystudoval Pražskou konzervatoř a posléze DAMU u Luboše Pistoria a Jiřího Adamíry. Mezitím začal hrát ve Studiu GAG Borise Hybnera (Al v trilogii Na konci zahrady jménem Hollywood), načež nastoupil do angažmá Divadla Komedie (Student Arkenholz v Sonátě duchů, Semiramis v Dceři vichřice, Andrej Prozorov ve Třech sestrách, Demetrius ve Snu noci svatojánské). Od roku 2002 je členem Činohry Národního divadla. Hostoval i na dalších scénách, například v Divadle E. F. Buriana (Nicolas v Ardele), Spolku Kašpar (Leopold ve Vychovateli a Clavijo) či v Divadle Na zábradlí (Přítel v JE SuiS). S tehdejší manželkou Vandou Hybnerovou dále realizoval čtyři autorské a režijní projekty: Kolotoč, Pokus Pes čili Potwor, Židle (Divadlo v Řeznické) a Poslední dvě cigarety (Divadlo Ponec). Kromě vystupování v divadle má na kontě řadu filmových rolí (Šakalí léta, Kouzelný měšec, Milenci a vrazi, Román pro ženy) a uplatňuje se i v oblasti dabingu, za který mu byla v roce 2003 udělena Cena Františka Filipovského. 

PUTOVÁNÍ ANEB CESTA BEZ HRANIC

Životní pouť Kryštofa Haranta z Polžic a Bezdružic byla předčasně ukončena 21. června 1621 na popravišti na Staroměstském náměstí v Praze. Jeho bohatý odkaz však zůstal živý do dnešních dnů. Jeho významnou součástí je i cestopis Putování aneb cesta z království českého do Benátek, odtud do země svaté, země judské a dále do Egypta, a potom na horu Oreb, Sinai a svaté Kateřiny v pusté Arábii, ve kterém zachytil svou dobrodružnou pouť do Svaté země. 

Tato pozoruhodná kniha posloužila jako inspirace pro náš „hudební cestopis“. Dějová linka vede retrospektivně; začíná Harantovou popravou a vyznáním víry. Sleduje pak Harantovu cestu z hradu Pecka do Jeruzaléma. Mistrovská hudební díla exotických krajin osmanské říše, Sýrie, Palestiny, Sinaje, či Persie, předávaná po staletí z generace na generaci ústní tradicí, dokreslují atmosféru míst, jak ji mohl Harant sám zažít na svých cestách. Národnostní pestrost blízkovýchodního regionu, ovlivněná přítomností poutníků, mnichů i tuláků, vytvářela velmi bohatou zvukovou i jazykovou mozaiku. Závěrečná skladba Otce Buoha nebeského pomyslně uzavírá naši pouť v intimním spojení české duchovní písně z prostředí literátských bratrstev, tolik typických pro hudbu české renesance, s modlitbou na text perského básníka Háfize. 

K projektu jsem přizval Kiyu Tabassiana, uměleckého vedoucího ansámblu Constantinople, který je díky svým perským kořenům tím nejpovolanějším hudebníkem pro hledání, ve kterém se mohou tvořivě setkat tak odlišné hudební tradice. Věřím, že harmonické prolínání těchto odlišných světů, jež symbolicky odráží bohatou kulturní výměnu na poutních cestách v minulosti, přinese posluchači barevný a inspirativní zážitek. Cílem společného projektu bylo, aby naše ansámbly nezůstaly na opačných stranách Bosporu, ale spojily své kvality do společného díla. Naše putování ve smyslu geografickém, historickém a kulturním se nám nakonec proměnilo především ve vnitřní cestu spojenou s objevováním vzdálených horizontů. 

HUDEBNÍ MOSTY

V dnešní době v nás narůstá pocit, že je stále důležitější stavět a obnovovat mosty mezi různými národy a kulturami, mosty, které nás sjednocují a usmiřují a vyžadují dialog i soulad myšlenek a činů, díky nimž můžeme žít v pokojnější přítomnosti a společně vytvářet lepší budoucnost. Není to pouhý ideál ani utopická vize — jde o skutečnou a naléhavou potřebu uzdravit lidskou společnost.

Jakožto hudební tvůrci, kteří zároveň cestují po světě, rádi objevujeme nekonečná území hudby a paměť různých civilizací a kultur. Ty leckdy působí, jako by byly od sebe značně vzdálené, my se ale snažíme posouvat jejich hranice tak, aby se sbližovaly.

Životní dráha Kryštofa Haranta je tedy v této souvislosti pro mne vhodným příkladem, inspirací a poutí, která si zaslouží, abychom ji oslavovali. V průběhu plodné spolupráce se souborem Cappella Mariana, jehož hlasy upoutají posluchače božskou nádherou, i s dalšími výjimečnými hudebníky v tomto projektu jsme se vydali na tvůrčí cestu s cílem oživit hudební vzpomínky na Haranta a svým způsobem odkrýt jeho hudební emoce. Jeho skladby setrvávají v dialogu s duchovní, mystickou a dvorní hudbou zemí, kterými putoval, přičemž v podobě hudby znovu budují krátké i dlouhé mosty spojující kulturu a lid jeho vlasti s kulturou a lidem Svaté země.

Ačkoli jsou východní hudební tradice velice bohaté a různorodé, pokud jde o žánry a formy — od dvorních skladeb až po náboženské a lidové tradice různých oblastí Blízkého východu, mají všechny v jistém smyslu své kořeny v témže modálním systému zvaném maqam. Vývoj tohoto bohatého repertoáru v průběhu staletí je zjevný a lze jej vysledovat v mnoha rukopisech z pera hudebníků i teoretiků od 10. do 19. století i v dalších pojednáních a v některých sbírkách notových záznamů. V kontextu 17. století vynikají rukopisy Aliho Ufkiho (původem Poláka, vlastním jménem Wojciech Bobowski, 1610–1675) obsahující značné množství kompozic různého původu, napsaných skladateli z osmanského dvora, Persie, Egypta, Řecka, Jeruzaléma atd. Ufki je zapisoval do upravené západní notové osnovy (zprava doleva tak, aby noty odpovídaly veršům) a svým počinem přispěl k uchování části repertoáru předávaného zpravidla ústně.

Dva jeho rukopisy, Mecmūʿa-yı Sāz ü Söz (MSS, ca 1640–1650) a Mezmûriyye (ca 1665), nám posloužily jako hlavní zdroje. Tyto skladby patřily k dvorní hudbě a byly považovány za hudbu učenců nebo za duchovní hudbu osmanského dvora. V tomto rozmanitém repertoáru jsou současně používány různé formy, například dvě instrumentální formy pishref a semai a vokální formy naqsh, ilahi a tasbih. Rukopis Mezmûriyye obsahuje Ufkiho překlad prvních čtrnácti žalmů ze Ženevskeho žaltaře do osmanské turečtiny, přičemž hudební složka je přizpůsobena tureckému textu. Vybrali jsme dva žalmy (mezmur) a provedli je společně se zhudebněním žalmu 4 od Paschala de l’Estocart. Skladby z Ufkiho rukopisů jsme v reakci na Harantovu hudbu doplnili zpívanými básněmi slavného perského básníka Háfize ze 14. století.

Nástrojové obsazení souboru Constantinople v tomto projektu tvoří dlouhokrká perská loutna setar, blízkovýchodní a středozemské psaltérium kanun, turecké housle kemençe a ruční bubínky dayereh, bendir a daf.

Historicky poučenou interpretaci zde rozšiřuje kreativní přístup a několik skladeb bylo v rámci projektu upraveno pro vokální soubor a znovu oživeno. Doufáme, že naše společná hudební pouť bude pro posluchače potěšením.