Český spolek pro komorní hudbu • András Schiff

„Je to splnění našeho společného snu s Jiřím Bělohlávkem: po dvou letech příprav uvádíme v život pravidelné koncerty Komorního orchestru České filharmonie. Pod tímto názvem se neskrývá jedno určité těleso, ale projekt, v němž filharmonici zahrají v různých komorních seskupeních,“ objasnil novinku na jaře 2018 generální ředitel České filharmonie David Mareček. Hru filharmoniků v komornějším počtu Jiří Bělohlávek vnímal jako důležitou součást „hygieny“ orchestrálních hráčů. V menším orchestru, s repertoárem od baroka po současnost si hráči tříbí intonaci, frázování i spolupráci individualit v rámci celku. Komorní orchestr s proměnlivým složením, ovšem vždy výhradně z hráčů České filharmonie, se oficiálně zrodil pro 123. sezonu České filharmonie. Od té doby se zhostil řady projektů, ať už v rámci sezony v Rudolfinu, nebo na festivalech v České republice i v zahraničí.

Sir András Schiff je uznávaný na celém světě jako klavírista, dirigent, pedagog a lektor. Do svého interpretačního pojetí vnáší mistrovské a intelektuální vhledy, kterými inspiruje posluchače i kritiky. Narodil se v Budapešti v roce 1953 a studoval hru na klavír na místní Akademii Ference Liszta u Pála Kadosy, Györge Kurtága a Ference Radose a v Londýně u Georga Malcoma. Jeho kompletní provedení Beethovenových sonát a děl Johanna Sebastiana Bacha, Josepha Haydna, Franze Schuberta a Bély Bartóka jsou důležitou součástí jeho interpretační kariéry.

Spolupracoval s předními světovými orchestry, nyní se však zaměřuje především na sólové recitály, dirigování od klavíru a unikátní dirigentské projekty. Jeho Bachovská vystoupení se stala každoročním vrcholem festivalu BBC Proms a pravidelně vystupuje také na festivalech ve Verbier, Salcburku a Baden-Badenu, stejně jako v londýnské Wigmore Hall. V sezoně 2022/2023 byl rezidenčním umělcem Newyorské filharmonie.

Vicenza je domovem Cappella Andrea Barca – jeho vlastního komorního orchestru složeného z mezinárodních sólistů, komorních hráčů a přátel, který byl založen v roce 1999. Společně vystoupili v Carnegie Hall, na festivalu v Lucernu a na Mozartwoche v Salcburku a čekají je turné po Asii a cyklus Bachových klavírních koncertů v Evropě. Orchestr je kurátorem festivalu v Teatro Olimpico ve Vicenze.

Sir András má úzké vztahy s Chamber Orchestra of Europe, Budapest Festival Orchestra a Orchestra of the Age of Enlightenment, u něhož v roce 2018 přijal roli Associated Artist, čímž potvrdil svůj zájem o hraní na dobové klávesové nástroje.

Mezi nejvýznamnější nahrávky Sira Andráse Schiffa pro ECM New Series patří kompletní Beethovenovy klavírní sonáty nahrané živě v Curychu, sólové recitály se skladbami Schuberta, Schumanna a Janáčka a také Bachovy partity, Goldbergovy variace a Dobře temperovaný klavír. V červnu 2021 nahrál dva Brahmsovy koncerty s Orchestra of the Age of Enlightenment na dobové nástroje.

Pokračuje v podpoře nových talentů, především prostřednictvím série „Building Bridges“, která zprostředkovává vystoupení nadějným mladým umělcům. Vyučuje také na akademiích Barenboim-Said a v Kronbergu a často přednáší a pořádá mistrovské kurzy. V roce 2017 vyšla v nakladatelství Bärenreiter jeho kniha „Music Comes from Silence“, eseje a rozhovory s Martinem Meyerem.

Mezi četná ocenění Sira Andráse Schiffa patří Zlatá medaile Mezinárodní nadace Mozarteum (2012), Německý Velký kříž za zásluhy s hvězdou (2012), Zlatá medaile Královské filharmonické společnosti (2013), Rytířský řád za zásluhy o hudbu (2014) a doktorát Royal College of Music (2018). V roce 2021 mu byla udělena cena Jean Gimbel Lane za klavírní výkon od The Henry and Leigh Bienen School of Music na Northwestern University.

Završitel hudebního klasicismu Ludwig van Beethoven (1770–1827) patosem své tvorby, výběrem hrdinských námětů a užíváním nekonvenčních výrazových prostředků v mnohém předznamenal následující slohové období romantismu. Jeho předehra Coriolanus, op. 62 byla napsána v roce 1807, tedy v těsné časové blízkosti kompozice Razumovských kvartetů, prvních dvou verzí jeho jediné opery Leonora (později uváděná jako Fidelio), Houslového koncertu a Čtvrté i Páté symfonie. V této době se skladatel vzpamatovával z otřesu způsobeném neopětovanou láskou k mladé vdově po hraběti Josephu Deymovi, k Josephině von Brunsvik, kterou učil hrát na klavír. Zároveň však měl za sebou jinou vážnou duševní krizi, jež souvisela s jeho sžíravým vnitřním bojem s postupující hluchotou. Ta mu později zabránila v aktivní i pasivní participaci na koncertním dění. Smysl svého života pak mohl hledat výhradně v kompoziční činnosti. Beethoven se v oné době intenzivně zabýval otázkami hrdinství a vysokými humánními myšlenkami o konečném spasení všehomíra, což se projevilo ve zvýšeném patosu jeho kompozic. Byl právě na vrcholu tvůrčích sil a vypouštěl do světa jedno kvalitní dílo za druhým.

Coriolanus je předehrou ke stejnojmenné tragédii na téma z dějin starověkého Říma od rakouského pokrokového literáta Heinricha Josepha Collina (1771–1811), jehož dílo Beethoven obdivoval. Tato ve své době úspěšná divadelní hra ve verších je adaptací někdejšího dramatu Williama Shakespeara o vojevůdci z 5. století před naším letopočtem, který se stal obětí spiknutí. Beethovenova skladba je vlastně symfonickou básní vyjadřující skladatelovy dojmy ze hry. Je komponována v sonátové formě a postavena na práci s dvěma kontrastními tématy, jež podle mnoha vykladačů díla německého hudebního génia znázorňují vnitřní boj titulního hrdiny. Beethovenova předehra Coriolanus byla poprvé provedena na koncertu ve vídeňském paláci knížete Lobkowitze v březnu 1807. Spolu s ní tehdy zazněly další dvě skladatelovy žhavé novinky – Čtvrtá symfonie a Čtvrtý klavírní koncert.