„Byl jsem poměrně plachým a nejistým klukem z norského venkova,“ vzpomíná jeden z nejžádanějších klavíristů současnosti Leif Ove Andsnes na své klavírní začátky. V patnácti letech se seznámil s českým klavírním pedagogem Jiřím Hlinkou, u kterého později studoval na konzervatoři v Bergenu. „Hlinka byl vášnivý člověk, pro kterého byla hudba životem a smrtí. Otevřel mi spoustu cest, z hodiny jsem vždy odcházel s obrovskou motivací se posouvat dál a při svém hraní jsem se cítil stále jistější,“ vzpomíná Andsnes mj. s ohledem na nácvik Griegova klavírního koncertu, který poprvé nastudoval právě pod Hlinkovým vedením. 

Toto dílo – s ohledem na Griegovu národnost – je samozřejmě vyhledávaným repertoárovým kusem Andsnese a provází ho po celou kariéru. Poprvé ho nahrál ve dvaceti letech, tedy v roce 1990, ale záhy toto dílo na několik let stáhl z aktivního repertoáru. Znovu jej začal hrát na počátku nového milénia a také ho znovu natočil, tentokrát s detailnějším propracováním, jak podotkla kritika. Tuto nahrávku s Berlínskými filharmoniky pod vedením Marisse Jansonse označil deník The New York Times za „Nejlepší CD roku“ a magazín Gramophone mu udělil svou prestižní cenu.

Těch má ovšem Andsnes dohromady už šest a k tomu jedenáct nominací na cenu Grammy, které získal za více než 30 CD vydaných u EMI Classics. Zatímco toto hudební vydavatelství (Warner Classics) v říjnu 2023 vydalo kompletní soubor všech Andsnesových nahrávek, které u nich za dvacet let natočil, Andsnesův stávající label Sony Classical mezitím sleduje jeho současné hlavní interpretační zaměření. Jsou to hlavně dva velké projekty s Mahlerovým komorním orchestrem, rozprostřené do několika sezon. Nejčerstvější je úzce zaměřené „Mozart Momentum 1785/86“, které se zaměřilo hlavně na Mozartovy klavírní koncerty č. 20–24; Beethovenově tvorbě pro klavír a orchestr se koncertně i v nahrávacích studiích předtím věnovali v rámci projektu „The Beethoven Journey“, který byl také zachycen ve stejnojmenném dokumentu.

Jedno z více než 230 beethovenovských vystoupení se uskutečnilo i v rámci Pražského jara, kde – jako obvykle při těchto projektech – Andsnes orchestr od klavíru i dirigoval. O několik let později se na tomto festivalu představil s orchestrem curyšského Tonhalle a v roce 2022 ho k přednesení recitálu pozval dceřiný Festival Rudolfa Firkušného. Krátká historie ho váže i k České filharmonii.

Komtur Norského královského řádu za zásluhy, držitel prestižní Peer Gynt Prize, Gilmore Artist Award a čestných doktorátů od bergenské univerzity a newyorské Juilliard School žije v Bergenu s partnerkou a třemi dětmi (kvůli předčasnému narození dvojčat musel v roce 2013 zrušit účast na Pražském jaru). Zároveň však jezdí po světě, přijímá pozice rezidenčního umělce (např. u Berlínských filharmoniků či Newyorské filharmonie) a zabývá se koncertní dramaturgií. Jednu sezonu byl kurátorem cyklu „Perspektivy“ pořádaného slavnou Carnegie Hall, je zakládajícím členem a zároveň ředitelem Festivalu komorní hudby v norském Rosendalu a téměř dvacet let pomáhal řídit také hudební festival v kalifornském Ojai. Právě komorní hudbou doplňuje svou nabitou interpretační kariéru a zároveň si stíhá občas odskočit také do role pedagoga, a to na bergenské Klavírní akademii Jiřího Hlinky, pojmenované po pedagogovi, který se Andsnesovi kdysi stal – spolu s belgickým klavíristou Jacquesem de Tiege – hlavním a zásadním průvodcem po světě klavírní interpretace.

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je pro svou neobyčejnou všestrannost a cit pro styl vyhledávanou interpretkou hudby od středověku po 20. století. Dlouhodobé úspěchy ve stylové interpretaci jí vynesly spolupráci s renomovanými soubory a orchestry (La Risonanza, Collegium Marianum, Collegium Vocale Gent, Collegium 1704, Orkiestra Historyczna, Česká Filharmonie, Vlámská filharmonie ad.), s nimiž se podílela na více než dvaceti nahrávkách. Zájmu evropské odborné veřejnosti se těší album s áriemi J. D. Zelenky s Ensemble Tourbillon a dále pak nahrávka Stabat Mater J. J. Ryby, kterou natočila s orchestrem L’armonia terrena a jež obdržela ocenění Diapason d’Or 2017. 

Vedle rozsáhlé koncertní činnosti se věnuje také divadlu, u nás i v zahraničí (Händel-Festspiele v Göttingenu). V uplynulých letech byla nominována do úzkého výběru na cenu Thálie za roli Poutníka (Láska na dálku), cenu Jantar pro umělce Moravskoslezského kraje za roli Biancy (Zneuctění Lukrécie) a cenu Classic Prague Awards za koncertní výkon.

Absolventka pěveckého oboru na Státní konzervatoři v Bratislavě, soukromých lekcí zpěvu u Marie Urbanové, ale také anglistiky na FF UK se věnuje rovněž pedagogické činnosti a je překladatelkou knihy rozhovorů o technice a výuce zpěvu proslulé pedagožky Margreet Honig. Ta vyšla v českém jazyce pod názvem Skutečný zpěv.

V Sommerově Vokální symfonii se představila v roce 2022 na festivalu Janáček Brno, na kterém sklidila od hudební kritiky pochvalné ohlasy: „Suverénní interpretaci Cukrové lze ocenit zejména pro naprostou srozumitelnost projevu, kterou si neochvějně držela po celou dobu.“ (Jiří Čevela, Harmonie)

„Na matfyzu jsem byl bohém, na DAMU intelektuál,“ vzpomíná na svá studijní léta Martin Myšička, který svého času navštěvoval obě zmíněné školy najednou. Přestože se nyní jaderné fyzice, kterou na MFF UK absolvoval, nevěnuje, přiznává, že mu škola mnohé dala. Hlavně „kultivaci racionálního myšlení a analýzy, což potřebuje každý,“ sděluje umělecký šéf Dejvického divadla a dodává, že právě toto jsou dovednosti, které uplatňuje například při režírování, které ve svém domovském divadle také zkusil. Především ho však známe z podia jako herce, což je profese, které se věnuje již více než dvacet let, v průběhu nichž odehrál více než tři a půl tisíce představení. Nejprve hrál ve studiu Ypsilon a v Národním divadle, též hostoval například v Divadle Na zábradlí, či v Západočeském divadle v Chebu a od roku 1997 až dodnes působí v Dejvickém divadle. Hrál v mnoha inscenacích, například Bratři Karamazovi, Revizor, Oblomov, Příběhy obyčejného šílenství, Dabing street, Elegance molekuly, Vražda krále Gonzaga. Kromě toho se věnuje práci v televizi a ve filmu, například Šeptej, Občanský průkaz, Ztraceni v Mnichově, seriály: Černí baroni, Čtvrtá hvězda, Kosmo, Zkáza Dejvického divadla, Boží mlýny, Osada. Rád pracuje i pro rozhlas. Se ženou Bárou jsou již mnoho sezon abonenty České filharmonie, se kterou občasně také profesně spolupracuje. 

Pražský filharmonický sbor (PFS), založený v roce 1935 sbormistrem Janem Kühnem, je nejstarším profesionálním smíšeným pěveckým sborem v Česku. Aktuálně je hlavním sbormistrem a uměleckým vedoucím Lukáš Vasilek, druhým sbormistrem Lukáš Kozubík.

Nejvyšší ocenění sbírá PFS za interpretaci oratorního a kantátového repertoáru, který uvádí spolu s nejslavnějšími světovými orchestry. Na domácí půdě pravidelně spolupracuje s Českou filharmonií a orchestrem PKF — Prague Philharmonia. Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se věnuje také opeře.

Pravidelně pořádá vlastní sborové koncerty, jejichž dramaturgie je zaměřena především na náročná a méně známá díla sborového repertoáru, a věnuje se vzdělávacím projektům. Pro studenty pěveckých oborů organizuje Akademii sborového zpěvu, pro mladší děti pořádá cyklus edukativních koncertů.

PFS je držitelem ceny Classic Prague Awards za rok 2018 a Ceny Antonína Dvořáka za rok 2022.

Jakub Hrůša je šéfdirigentem Bamberských symfoniků, hlavním hostujícím dirigentem České filharmonie a Orchestra dell’Accademia Nazionale di Santa Cecilia. V říjnu 2022 byl jmenován do prestižní pozice hudebního ředitele Královské opery v Covent Garden, které se ujme v září 2025. 

Je častým hostem nejlepších světových orchestrů včetně Vídeňských, Berlínských a Mnichovských filharmoniků, Newyorské filharmonie, Symfonického orchestru Bavorského rozhlasu, orchestru lipského Gewandhausu, drážďanské Staatskapelle, Orchestru curyšské Tonhalle, Královského orchestru Concertgebouw, Orchestre de Paris, NHK Symphony nebo Clevelandského a Bostonského symfonického orchestru. Nastudoval operní představení pro Salcburský festival (Káťa Kabanová, s Vídeňskými filharmoniky v roce 2022), Vídeňskou státní operu, Royal Opera House a Opéra National de Paris. Je rovněž pravidelným hostem na festivalu v Glyndebourne a tři roky působil v roli hudebního ředitele projektu Glyndebourne On Tour.

Jakub Hrůša v posledních sezonách úzce spolupracoval s pěveckými i instrumentálními hvězdami, jako jsou Daniil Trifonov, Mitsuko Uchida, Hélène Grimaud, Behzod Abduraimov, Anne Sofie Mutter, Lisa Batiashvili, Joshua Bell, Yefim Bronfman, Rudolf Buchbinder, Gautier Capuçon, Julia Fischer, Sol Gabetta, Hilary Hahn, Janine Jansen, Karita Mattila, Leonidas Kavakos, Josef Špaček, Jean-Yves Thibaudet, Yuja Wang, Frank Peter Zimmermann, Alisa Weilerstein a další. 

Za své nahrávky získal řadu nominací a ocenění. Nejčerstvější je prestižní německá cena Opus Klassik „Dirigent roku“ za rok 2023, ocenění od International Classical Music Awards v kategorii Symfonická hudba za nahrávku Brucknerovy 4. symfonie a Cena německé kritiky za nahrávku Mahlerovy 4. symfonie, v obou případech s Bamberskými symfoniky. V roce 2021 získalo CD s houslovými koncerty Martinů a Bartóka, které natočil s Bamberskými symfoniky a Frankem Peterem Zimmermannem, nominaci na Gramophone Award. V témže roce byla jeho nahrávka Dvořákova Houslového koncertu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu a Augustinem Hadelichem nominována na cenu Grammy. 

Jakub Hrůša pochází z Brna, kde se při gymnaziálních studiích věnoval hře na trombon a klavír a také dirigování. Absolvoval Akademii múzických umění v Praze, kde byl jeho učitelem i Jiří Bělohlávek. Momentálně je prezidentem sdružení International Martinů Circle a Společnosti Antonína Dvořáka. Stal se prvním držitelem Ceny sira Charlese Mackerrase. V roce 2020 od Akademie klasické hudby převzal Cenu Antonína Dvořáka a spolu s Bamberskými symfoniky získal Bavorskou státní cenu za hudbu.