Mladá sopranistka Miriam Kutrowatz se i přes svůj nízký věk začíná uplatňovat na předních operních a koncertních pódiích. Je členkou operního studia při Vídeňské státní opeře, v sezoně 2023/24 debutovala v Operním domě v Curychu a účinkovala již například s Orchestrem Labské filharmonie, Kolínskou filharmonií a byla sólistkou v Bachově Mši h moll s Orchestrem Vídeňské akademie. Její repertoár však není vyhraněný: zpívá Monteverdiho, Händela, Mozarta, Mahlera i Strausse. 

Umělecké kvality této studentky magisterského studia na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien u Floriana Boesche dokládá i řada cen ze soutěže P. A. Cestiho (barokní operní repertoár) či účast v semifinále na Glyndebourne Opera Cup v roce 2020. Rok nato si také užila svůj debut na Salcburském festivalu. Kromě mistrovských kurzů ve svém oboru (Marijana Mijanović, Malcolm Martineau ad.) absolvovala také lekce současného tance. 

Po absolvování hudebních škol v Glasgow (Royal Conservatoire of Scotland), Berlíně a Výmaru si skotská mezzosopranistka Catriona Morison budovala krůček po krůčku svou cestu vzhůru. Byla členkou operního studia ve Výmaru, poté získala angažmá v opeře ve Wuppertalu; kariérní zlom však přišel v roce 2017 (tedy v jejích jednatřiceti), kdy zvítězila na světově proslulé soutěži BBC Cardiff Singer of the World. Od té doby ji běžně vídáme na koncertních pódiích se slavnými orchestry, jako jsou například Kolínská filharmonie, Orchestr lipského Gewandhausu či Labské filharmonie, na festivalech v Edinburghu či Salcburku; objevila se i na BBC Proms. Nezapomíná však ani na Wuppertal, kde nedávno ztvárnila postavu Nerona (Korunovace Poppey). 

Ani její repertoár není vyhraněný: zahrnuje díla čtyř století, tedy včetně soudobé hudby. Ve světové premiéře provedla například skladbu This Frame is Part of the Painting Eroollyn Wallen či Pražskou symfonii Detleva Glanerta, s níž před dvěma roky debutovala s Českou filharmonií. Minulou sezonu pak v Mahlerově třetí symfonii narychlo zastoupila nemocnou Christu Mayer.

Lipský rodák Patrick Grahl s vyznamenáním vystudoval zpěv na hudební akademii Felixe Mendelssohna Bartholdyho u prof. Bertholda Schmida. Další důležité impulzy pro svůj umělecký vývoj načerpal na mistrovských kurzech u Petera Schreiera, Gottholda Schwarze, Gerda Türka, Ileany Cotrubaşové a prof. Karla-Petera Kammerlanera. Již za studií ztvárnil role Alfreda v Netopýru Johanna Strausse, Tamina v Mozatově Kouzelné flétně a Alberta v Brittenově opeře Albert Herring. Později hostoval v Lyonské opeře jako Mladý sluha v Elektře RichardaStrausse a jako Pastýř a Hlas mladého námořníka ve Wagnerově Tristanovi a Isoldě; v benátském Teatro La Fenice pak jako Don Ottavio v Mozartově Donu Giovannim.

V roce 2016 získal 1. cenu v XX. Mezinárodní soutěži Johanna Sebastiana Bacha v Lipsku. I proto je doposud jedním z nejžádanějších oratorních a koncertních zpěváků a jako sólistu ho pozvaly mimo jiné orchestr lipského Gewandhausu, Drážďanská filharmonie, NDR Radiophilharmonie, Gürzenichorchester Kolín nad Rýnem, Accademia Nazionale di Santa Cecilia a London Symphony Orchestra. Při těchto příležitostech Grahl spolupracoval s dirigenty Sirem Johnem Eliotem Gardinerem, Daniellem Gattim, Hartmutem Haenchenem, Ludwigem Güttlerem, Peterem Schreierem, Andrewem Manzem a Leopoldem Hagerem. Zároveň je úzce spjat se Svatotomášským sborem z Lipska a drážďanským Kreuzchorem.

Koncerty Patricka Grahla v sezoně 2018/2019 zahrnují mimo jiné Mendelssohnův Lobgesang v klášteře Maulbronn, Bachovu Mši h moll s Münchener Bachchor v Moskvě, Bachovo Vánoční oratorium v Lipsku s orchestrem Gewandhausu a Svatotomášským sborem, Mozartovo Requiem s Bachakademie Stuttgart a dirigentem Hansem-Christophem Rademannem, Mozartovu Mši c moll v Turíně pod vedením Omera Meira Wellbera, Bachovy Matoušovy pašije v Drážďanech s Dresdner Kreuzchor, Missu solemnis Leopolda Mozarta na augsburském Mozartfestu s dirigentem Alessandrem de Marchi a Haydnovo Stvoření v Bonnu pod taktovkou Paula Krämera. Vrcholy sezony jsou Mendelssohnův Eliáš s Basilejským komorním orchestrem a Christopherem Mouldsem, turné se souborem Collegium Vocale Gent a Mozartovo Requiem s Českou filharmonií a Manfredem Honeckem.

Vedle četných koncertních a operních vystoupení Patricka Grahla jsou také vysoce oceňovány jeho komorní a písňové projekty, například s jeho mužským kvartetem Thios Omilos nebo se souborem Barockwerk Ost, s nímž získal 1. cenu v soutěži Förderpreis Alte Musik Sárského rozhlasu a Akademie für Alte Musik. Do roku 2013 byl Patrick Grahl stipendistou bonnské Nadace Friedricha Eberta.

Od chlapeckého altisty ve sboru Tölzer Knabenchor až po hvězdného basbarytonistu, který objíždí hlavní koncertní sály světa. Christiana Immlera známe především jako interpreta barokních a raně klasicistních děl, postupně se však jeho repertoár rozrůstá přes recitálovou a orchestrální tradici 19. století až po díla současných autorů. Nevynechává ani operní produkce.

Kromě zpěvu na Guildhall School of Music v Londýně (Rudolf Piernay) vystudoval také muzikologii. Mezinárodní kariéru nastartoval vítězstvím v soutěži Nadii a Lili Boulangerových v Paříži, která mu otevřela cestu k předním světovým orchestrům (symfonický orchestr BBC, Orchestr lipského Gewandhausu či amsterdamského Concertgebouw) i do slavných koncertních síní. Ty navštěvuje především se svým dlouhodobým klavírním partnerem Helmutem Deutschem (prestižní „Diapason découverte“ za společné CD).

V roce 2022 uhranul pražskému publiku jako Pilát v Janových pašijích, záhy úspěšně premiéroval spolu s Českou filharmonií Pražskou symfonii Detleva Glanerta. 

Světová špička ve svém oboru, vokální ansámbl Collegium Vocale 1704, vystupuje spolu s barokním orchestrem Collegium 1704 na nejvýznamnějších pódiích světa. Nechybí mezi nimi například vídeňský Konzerthaus, Berlínská filharmonie či pařížský Maison de la Radio; pravidelně se účastní také slavných festivalů v Salzburku a Varšavě. Se svým zakladatelem a dirigentem Václavem Luksem pořádají obě tělesa koncertní sezonu v pražském Rudolfinu, samostatně pak Collegium Vocale 1704 obstarává také koncerty komorní hudby, které mají od roku 2021 svoje zázemí v kulturním paláci Vzlet.

Obě tělesa pravidelně spolupracují s Bachfest Leipzig a Opéra Royal ve Versailles, která byla také spolu s ND Brno a Théâtre de Caen koproducentem Händelovy opery Alcina uvedené počátkem roku 2022. Mezi nejvýznamnější CD z poslední doby patří první česká nahrávka Händelova Mesiáše, Rameauovy Boreády oceněné Trophées 2020 a Edison Award 2021 jako nejlepší operní nahrávka roku nebo Zelenkova Missa 1724 z roku 2020.

Václav Luks studoval na Konzervatoři v Plzni, na Akademii múzických umění v Praze a studia završil specializovaným studiem staré hudby na švýcarské Schole Cantorum Basiliensis. Po návratu ze zahraničí v roce 2005 přetvořil komorní soubor Collegium 1704, který založil již za studií, v barokní orchestr a založil vokální soubor Collegium Vocale 1704. Kromě intenzivní práce s Collegiem 1704 Václav Luks spolupracuje také s dalšími uznávanými soubory jako Netherlands Bach Society, Akademie für Alte Musik Berlin, nebo Händel & Haydn Society v Bostonu. Spolupracoval s mezinárodně proslulými pěvci jako Karina Gauvin, Vivica Genaux, Philippe Jaroussky, Bejun Mehta, Sarah Mingardo, nebo Andreas Schöll. Collegium 1704 pod jeho vedením nahrálo hudbu k výpravnému filmu Petra Václava Il Boemo o životě Josefa Myslivečka, na němž se podílel také jako hlavní hudební poradce. V červnu roku 2022 převzal v Praze z rukou francouzského velvyslance Řád umění a literatury (Ordre des Arts et des Lettres).

V sezoně 2023/2024 dirigoval Semjon Byčkov Českou filharmonii nejen v pražském Rudolfinu – s dvořákovskými programy zavítal do Koreje a Japonska, kde hned třikrát vystoupili ve slavné tokijské Suntory Hall, na jaře pak vedl orchestr na velkém evropském turné. V prosinci vyvrcholí Rok české hudby 2024 třemi společnými koncerty v Carnegie Hall v New Yorku. 

Mezi významné společné počiny Semjona Byčkova a České filharmonie patří dokončení kompletu sedmi CD věnovaných Čajkovského symfonickému repertoáru a série mezinárodních rezidencí. Vedle hudby Antonína Dvořáka se Semjon Byčkov s Českou filharmonií zaměřil na hudbu Gustava Mahlera v rámci mahlerovského cyklu vydavatelství Pentatone; v roce 2022 vydali symfonie č. 4 a 5, o rok později následovaly symfonie č. 1 a 2. V roce 2024 se soustředili na nahrávání české hudby – vyšla CD s Mou vlastí Bedřicha Smetany a posledními třemi symfoniemi Antonína Dvořáka.

Koncertní i operní repertoár Semjona Byčkova zahrnuje hudbu čtyř století a nevyhýbá se ani současné tvorbě. Během své první sezony v České filharmonii objednal 14 nových kompozic, které filharmonici postupně premiérují a jejichž uvádění se chopila i řada orchestrů v Evropě a Spojených státech amerických.

Jeho vyhledávaná vystoupení jsou jedinečnou kombinací vrozené muzikálnosti a vlivu přísné ruské pedagogiky. Kromě toho, že hostuje u významných světových orchestrů a v operních domech, je Byčkov držitelem čestných titulů u londýnských BBC Symphony Orchestra – s nímž se každoročně objevuje na BBC Proms – a Royal Academy of Music, která mu v roce 2022 udělila čestný doktorát. Byčkov byl dvakrát vyhlášen „Dirigentem roku“ – v roce 2015 v rámci International Opera Awards a v roce 2022 serverem Musical America.

Semjon Byčkov spolupracoval na rozsáhlých nahrávacích projektech pro společnost Philips s Berlínskými filharmoniky, Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, Královským orchestrem Concertgebouw, orchestrem Philharmonia, Londýnskou filharmonií a Orchestre de Paris.

Byčkov stojí jednou nohou pevně v kultuře Východu a druhou na Západě. Narodil se v roce 1952 v Leningradě (dnes Petrohrad) a studoval na Leningradské konzervatoři u legendárního Ilji Musina. Jako dvacetiletý zvítězil v Rachmaninově dirigentské soutěži. Poté, co mu byla odepřena výhra – možnost dirigovat Leningradskou filharmonii – Byčkov ze Sovětského svazu odešel. V roce 1975 emigroval do Spojených států amerických a od poloviny 80. let žije v Evropě. V roce 1989, kdy byl také jmenován hudebním ředitelem Orchestre de Paris, se Byčkov vrátil do bývalého Sovětského svazu jako hlavní hostující dirigent Petrohradské filharmonie. Byl jmenován šéfdirigentem Symfonického orchestru Západoněmeckého rozhlasu (1997) a šéfdirigentem Drážďanské Semperoper (1998).