Zdeněk Starý

Jeho rodiče neměli s hudbou nic společného, ale náhoda zařídila, že o dvě patra níž v lovosickém paneláku bydlela matka bývalého člena České filharmonie, a tak se v pěti letech začal učit hrát na housle.

Rozhodování mezi gymnáziem zaměřeným na matematiku a konzervatoří dopadlo ve prospěch hudby. Konzervatoř vystudoval v Teplicích u profesorky Jiřiny Dlouhé. Školu absolvoval provedením Brahmsova houslového koncertu s kadencí Jaschy Heifetze za doprovodu Severočeské filharmonie pod vedením Jana Valty. Během studia byl členem skupiny 1. houslí ve zmíněném orchestru. V roce 1994 byl přijat na AMU v Praze do třídy profesora Jindřicha Pazdery. Po pětileté praxi v Severočeské filharmonii v Teplicích se stal členem České filharmonie. Několikrát se zúčastnil kurzů Jana Tomeše v Hradci Králové. Dvakrát obsadil 3. místo na mezinárodní soutěži Jaroslava Kociana a jednou 3. místo na Beethovenově Hradci.

Sbírá historické osmibitové počítače (cca 80. léta), občas se mu podaří je i oživit, a má sbírku hlavolamů. Baví ho zejména hudba Paula Hindemitha, která je nesmírně promyšlená, zábavná, ale bohužel se málo hraje. Z dalších oblíbenců jmenujme Bélu Batróka, Igora Stravinského, Dmitrije Šostakoviče, Sergeje Prokofjeva, Arthura Honeggera.