Tomáš Františ

Vystudoval Konzervatoř Brno pod vedením profesora Jiřího Nykodýma a AMU u profesorů Jiřího Seidla a Františka Hermana.

Zvítězil v několika interpretačních soutěžích (Kroměříž 1994, Chomutov 1995, Olomouc 2000). V roce 2002 se stal laureátem Mezinárodní soutěže Pražské jaro. S fagotovým kvartetem Fagotti Brunenses získal 2. cenu na Mezinárodní soutěži fagotových kvartet v Postupimi v roce 1995.

Od roku 1993 působil jako sólofagotista ve Filharmonii Brno. Stejnou pozici zastával od roku 1994 v nově založené Pražské komorní filharmonii (dnes PKF – Prague Philharmonia). V České republice premiéroval s orchestrem fagotové koncerty francouzských autorů André Joliveta (1999), Jeana Françaixe (2000) a českého skladatele Martina Hyblera (2008). Sólově vystupuje s významnými domácími orchestry, například s Českou filharmonií, PKF – Prague Philharmonia, Filharmonií Brno, Komorní filharmonií Pardubice, Plzeňskou filharmonií a dalšími.

V letech 2003–2007 vyučoval na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. V letech 2003–2013 působil na letní hudební akademii Prag – Wien – Budapest v rakouském Semmeringu. Od roku 2007 vyučuje na Pražské konzervatoři.

Založil Mezinárodní hudební festival Haná. Pravidelně se účastní nahrávacích projektů s francouzským fagotistou a dirigentem Pascalem Gallois. Jako interpret se zaměřuje na hudbu 20. století a soudobou hudbu.

V roce 2013 založil s kolegy z České filharmonie Český spolek dvouplátkových nástrojů a Letní fagotovou akademii v Ratajích nad Sázavou. Ve spolku se podílí na tvorbě projektu České dvouplátkové sympozium a cyklu výchovných koncertů pro základní (a umělecké) školy zaměřených na propagaci hry na fagot. Spolupracuje s Národním institutem pro další vzdělávání (NIDV), kde realizuje kurzy pro učitele základních uměleckých škol.

Upravuje a aranžuje hudbu pro dvouplátkový soubor (soubor hobojů a fagotů) a různá komorní seskupení. Na tuto činnost navazuje komponováním didaktických skladeb pro fagot a další nástroje.

Není hudebního žánru, který by neměl rád, protože jak říká klasik: „Dělá-li se hudba pravdivě, s vášní a láskou, je vždy dobrá”. Z mnoha skladatelů, které obdivuje, jmenujme české autory Antonína Dvořáka, Leoše Janáčka a Bohuslava Martinů.