Jiří Zelba

Jako většina muzikantů zdědil vztah k hudbě od rodičů, hlavně díky zpívání v autě cestou na chalupu. V České filharmonii hrají i oba jeho sourozenci, Zdeněk Zelba a Lenka Machová. Na základní umělecké škole se nejprve učil na housle a na violu, když se ale blížily přijímací zkoušky na konzervatoř, ze zdravotních důvodů nemohl cvičit. Otec mu proto navrhnul, aby se začal věnovat nějakému dechovému nástroji s tím, že se mu prý moc líbí hoboj, na který tak krásně hraje ten vysoký, elegantní filharmonik v televizi. Na Pražské konzervatoři pak studoval hru na hoboj ve třídě profesora Pavla Vernera, sólisty Pražských symfoniků a skvělého komorního hráče, a Otto Trnky, prvního hobojisty orchestru Národního divadla. Mezi lety 1985–1988 vyučoval na Lidové škole umění v Modřanech. V roce 1997 absolvoval na AMU v Praze ve třídě profesora Jiřího Mihuleho, toho elegantního pána z televize, který jej již předtím připravoval na zkoušky na konzervatoř.

Na škole poprvé přičichl ke komorní hře, v dechovém kvintetu a později oktetu. Díky těmto souborům se také poprvé podíval na západ, do Německa a Švédska. Kamarádi, které potkal na vojně v Armádním uměleckém souboru, ho opět přivedli ke strunnému nástroji. Hrál v cimbálovce na violu, a dokonce také ve smyčcovém kvartetu. Uvažoval, že hoboje úplně zanechá, ale v roce 1988 uspěl v konkurzu do Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK, kam ovšem nenastoupil, protože byl přijat na druhý hoboj do České filharmonie, později s povinností anglického rohu. Hrál v několika komorních souborech, kvarteto Musica Gaudeans zahrálo snad stovky koncertů, ve skupině Camael s nejasným žánrovým zařazením na pomezí folku, lidovky, country a jazzu spolupracoval se skvělým houslistou a skladatelem Pavlem Fischerem a hrál s Českými barokními sólisty spolu s kolegy z orchestru. Sólově vystoupil s Filharmonickým komorním orchestrem nebo Talichovým komorním orchestrem. Na postu prvního hobojisty hostoval v Českém národním symfonickém orchestru či v Jihočeské filharmonii. Nikdy ale nezapomněl na lidovou muziku. Od roku 1982 nepravidelně vystupuje se souborem Chorea Bohemica, kde poznal báječného skladatele, zpěváka a hudebníka Jaroslava Krčka, a při různých příležitostech, většinou s bratrem Zdeňkem, spolu hrají a zpívají české, moravské i slovenské písničky.

V posledních letech mu největší radost dělá Cimbálová muzika České filharmonie. Soubor je zvláštní z několika důvodů, především v něm nehraje klarinet, ale hoboj (nebo anglický roh, zobcové flétny). Neomezuje se také jen na lidové písničky, ale hraje i barokní skladby (stačí vyměnit měkké paličky na cimbál za kovové a zvuk je k nerozeznání od cemballa) a především díla, která jsou inspirována folklorem. Mnozí slavní skladatelé totiž měli lidovou hudbu jako výchozí materiál a soubor se tak rozhodl to zase udělat obráceně, takže hraje Brahmse, Bartóka, Kodályho, Liszta, Smetanu a Janáčka.