Jan Ludvík

Pochází z muzikantské rodiny a rád vzpomíná na koncerty svého otce, významného houslisty a člena České filharmonie. K hudbě ho přitáhla hudební škola ve Voršilské ulici a respekt vzbuzující profesor Jan Faust. Vystudoval Pražskou konzervatoř u paní profesorky Markéty Morenové a s vděčností vzpomíná i na profesora komorní hudby Viktora Moučku, pod jehož vedením působil v klavírním triu s violoncellistou Františkem Hostem a klavíristou Martinem Ballým, a profesora Libora Hlaváčka, který mu svěřil roli koncertního mistra v symfonickém i komorním orchestru konzervatoře.
Do České filharmonie nastoupil po dvouletém účinkování v Armádním uměleckém souboru, kde vykonával tehdy povinnou základní vojenskou službu. Nejraději vzpomíná na působení dirigenta Rafaela Kubelíka, na technický i umělecký přínos profesora Gerda Albrechta, jeho smysl pro tektoniku a důraz na dramatické vyznění interpretovaného díla, a s dojetím na Jiřího Bělohlávka, který kromě neumdlévajícího usilování o neustálý umělecký růst dokázal svému působení vtisknout i hluboký lidský rozměr. Vyhovuje mu ale i naprostý interpretační perfekcionismus nynějšího šéfdirigenta Semjona Byčkova, v jehož působení vidí otevírající se možnosti na zahraničních pódiích.
Hraje na vlastní nástroj Mitico, který v roce 1997 zhotovil jeho přítel, brněnský houslař Jan Hus Bursík.